Historie

Stříbrná

První doložená písemná zmínka o Stříbrné (německý název Silberbach ) pochází z Kraslické horní knihy z roku 1601. Tehdy byly propachtovány dvě rudné jámy Balthasaru Haidtovi k dolování v obci Stříbrná, o němž je zápis v uvedené knize z 11. srpna 1601. Je však pravděpodobné, že osídlení území dnešní obce započalo mnohem dříve, neboť leží nedaleko Kraslic, které střežily obchodní stezku z Erfurtu do Prahy. Dříve, než vznikla samostatná osada, patřila k panství Kraslice. Obě obce patřily do jednoho léna. Později, když císař Maxmilián vyvázal v r. 1575 Kraslice z lenního svazku, patřily jako svobodné panství včetně Stříbrné pánům ze Schönburgu. V roce 1666 je vykoupil Jan Hertvik Nostitz.

O vzniku názvu obce existuje několik pověstí. Ať tak či tak, rozvoj obce zajistila dlouhá doba konjunktury rudného hornictví, která začala pravděpodobně v 16. století. Tehdy započalo rýžování cínovce ve vodách horských potoků. Pro tavící pece bylo třeba dřevo, dřevěné uhlí, a tak do lesů kolem potoků přicházeli dřevorubci a v milířích pálili dřevěné uhlí. Za nimi přicházeli rolníci, aby zajistili stále se zvyšujícímu počtu lidí obživu.

V dolní Stříbrné byla tavící huť, kterou kolem roku 1601 řídil Wolf Heinrich Geissler. Ruda se těžila v okolí Tisovce. Huť prodal v roce 1771 Franz Anton Nostitz výrobci kobaltové modři Johanu Moorbachovi z Blatné. Ten zde zavedl výrobu kobaltové barvy, která se používala k barvení skla, textilu, porcelánu i papíru.

Kolem roku 1786 k hlavním zaměstnáním obyvatel patřila místní těžba a zpracování měděných rud, výroba měděných drátů, mosazi apod.Ta patřila k nejznámějším ve střední Evropě. Ale již v roce 1793 ji Johann David Starck přestavěl na olejnu a začal vyrábět dýmavou kyselinu sýrovou (oleum), vhodnou pro bělení látek a krajek. Od r. 1817 byla tato využívána jako myslivna.

Největší převrat v oblasti textilní výroby v obci začal až v letech 1900 –1910, kdy místní rodák Franz Anger vystavěl novou továrnu s moderními stroji na výšivky. Byl velice činorodým člověkem.21.7.1901 vznikl spolek pro výstavbu kostela. Jeho předsedou se stal právě Franz Anger.

Nejdůležitějším odvětvím bylo vyšívání – tamburování, vyšívání síťoviny – filet, vyšívání háčkem, paličkování krajek a perleťářství.

První informace o škole pochází z roku 1821. Obec měla celkem čtyři školy, které byly postupně uzavírány. Poslední ze škol definitivně ukončila svou činnost z důvodu malého počtu dětí v roce 1978.

Ač měla obec od 26. října 1895 vlastní hřbitov, kostel zde stále nebyl. Položení základního kamene bylo uskutečněno 31. 10. 1909 za přítomnosti světícího biskupa Dr. Václava Frinda. Stavba byla dokončena a slavnostně vysvěcena v roce 1910.

Zajímavou částí obce je Rájecké údolí (Nancy). Tato část obce byla velmi rozvinutá a soběstačná. Na konci 19. století zde byla sklárna, známá hospoda “Na konci světa“, přádelna, škola, pila, několik dalších restaurací a obchodů. Dodnes jsou např. patrné zbytky sodovkárny a hospoda Adolfa Dörflera. Jako po celé Stříbrné i zde je dosud patrno mnoho částí náhonů, které sloužily k rozvodu vody pro pohon strojů. Do historie Rájeckého údolí se zapsal mladý Nostitzovský pár. Kolem roku 1796 nechal hrabě Friedrich Johann Chrysogon Nostitz-Rieneck pro novomanželku Annu Periez de Burdett zbudovat lovecký zámeček s myslivnou. Paní hraběnka dala i jméno tomuto údolí – Nancy.

Kraslický rodák, malíř Franz Gruss, si zde v roce 1924 postavil srub s atelierem. Zde, u Cínového potoka, tvořil až do konce války. Z jeho srubu jsou dnes jen zbytky základů.

Další částí, která od r. 1953 patří ke Stříbrné je osada Nová Ves.

Představitelé obce, rychtáři, starostové

od – do	jméno	od – do	jméno
1655	Nikolaus Wohlrab	1919 – 1923	Johan Zinner
1655 – 1664	Nikolaus Wohlrab jr.	1923 – 1926	Adolf Poppa
1664 – 1688	Michael Player	1926 – 1931	Emanuel Peiffer
1688 – 1705	Matthias Wohlrab	1931 – 1935	Johan Schindler
1705 – 1707	Johan Ritter	1935 – 1938	Albin Meinlschmidt
1707 – 1728	Andreas Wohlrab	1938 – 1945	Franz Bauer
1736 – 1751	Johan G. Hergeth	1946 – 1947	Bohuslav Kovanda
1751 – 1767	Johan D. Meinl	1947 – 1949	Josef Říšský
1767 – 1779	Georg Lorenz	1949 – 1950	Josef Žemlička
1779 – 1971	Anton Meinl	1950 – 1954	Antonín Pubrdle
1867 – 1878	Martin Poppa	1954 – 1960	Jan Beneš
1878 – 1882	Anton Poppa	1960 – 1964	František Makovec
1882 – 1889	Franz Kunzmann	1964 – 1983	František Tomančík
1889 – 1907	Franz Poppa	1983 – 1986	Ján Izák
1907 – 1912	Adolf Fischer	1986 – 1990	Petr Beneš
1912 – 1919	Vinzenz Dörfler	1990 – dosud	Boris Jirsík

Vývoj osídlení a počtu obyvatel (1650 – 2001)

rok	počet domů	počet obyvatel
okolo roku 1670	25	250
okolo roku 1770	75	980
okolo roku 1850	183	2050
okolo roku 1900	449	3561
okolo roku 1910	494	4434
sčítání 1931	625	4112
1945	asi 700	asi 4000
1948	675	1044
1967	240	778
1976	282	622
1980	255	520
1986	?	451
1991	139	441
sčítání 2001	140	432

Počty domů předpokládají trvale obydlené objekty, např. v roce 2001 je mimo uvedený počet trvale obydlených domů ještě 7 neobydleno, 50 slouží k rekreaci a 12 objektů není specifikováno.

Obec se dělila do 18 místních částí:
1. Farbmühle
2. Neuhof
3. Hof
4. Bau
5. Karrengrund
6. Bleizeche
7. Baumatzengrund
8. Annagasse
9. Hansenhäuser
10. Grund
11. Glashütte
12. Tobisenberg
13. Matzenwinkel
14. Peterwinkel
15. Pumawinkel
16. Berg
17. Hofweise
18. Leopoldgasse