Slovo senátora

Slovo senátora – červenec 2021

Chceme chráněnou krajinnou oblast Krušné hory

Máme to tu krásné. Myslím tím přírodu, hory a lesy. Myslím tím Krušné hory, které v sobě skrývají obrovský potenciál stát se turistickým cílem. Moc rád tudy jezdím, ať už na běžkách, kole nebo autem. Rád navštěvuji místa, kde kdysi bývaly obce a dnes zde člověk objeví pouze pár rozesetých domků. Možná to tam také znáte, nádhernou přírodu v okolí Přebuzi – Rolavu, Chaloupky nebo úchvatnou krajinu u Božího Daru. A moc bych chtěl, aby nám a i těm, kteří přijdou po nás, to tu takhle krásné zůstalo. Proto jsem se připojil k petici „Chceme chráněnou krajinnou oblast Krušné hory“. Ochráníme tím přírodu, nebudou tu moct vznikat stavby, které by ji hyzdily, ale zároveň nezlikvidujeme její rozvoj. Režim CHKO totiž není tak přísný jako například u národních parků.

Kdysi opomíjené Krušnohoří se v současné době stává velice atraktivní turistickou destinací i vyhledávaným místem k bydlení. Krušné hory jsou však jedním z mála českých pohoří bez plošné ochrany. A to chceme změnit, zároveň vyzvat ministerstvo životního prostředí a vládu, že by si měly s přípravou a vyhlášením CHKO Krušné hory pospíšit.  

Jak se píše v textu petice, Krušnohoří nepotřebuje apartmánové satelity a horské lunaparky. Chceme, aby Krušné hory byly dobrým místem k životu a destinací, kde si lidé užijí divokou přírodu i zdravě se rozvíjející kulturní krajinu. Zkrátka a dobře, Krušné hory máme opravdu rádi a chceme pro ně to nejlepší. Po desetiletích útrap a cílené devastace si Krušnohoří ochranu rozhodně zaslouží.

Stal jsem se jedním z členů petičního výboru, který dále tvoří spisovatel Petr Mikšíček, radní Ústeckého kraje Michal Kučera, krajská zastupitelka Ústeckého kraje Karolína Žákovská, starostka Blatna Iveta Rabasová Houfová a senátor za Chomutovsko Přemysl Rabas. 

Online petici do poloviny června podepsalo 3230 lidí. Pokud chcete i vy petici podpořit, máte možnost připojit svůj podpis na internetových stránkách www.chkokrusnehory.cz. Rozhodně to má smysl. 

Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz 

Slovo senátora – červen 2021

„Šanci vymanit se z dluhové pasti by měl dostat každý“

Zadluženost a velké množství osob v exekuci jsou velkým problémem. Dotýkají se i našeho kraje, a to mnohem výrazněji než jiných regionů. Máme v průměru o 10 % lidí v exekucích více než ve zbytku republiky, v exekuci je zhruba každý pátý (!) obyvatel kraje. Na Sokolovsku jsou dokonce města, kde míra osob v exekuci překračuje 30 %. Počet osob v exekuci může vlivem covidové krize ještě vzrůst.

Dluhy v řádu tisíců korun často vyrostou nejenom vlivem úroků, ale zejména nákladů na soudní a exekuční řízení do závratné výše. A to není dobré ani spravedlivé. Exekuce mají velmi negativní vliv na  celou řadu oblastí. A vůbec to není o tom, že by se neměly dluhy vracet. Určitě měly. Na současném nastavení ale vydělávají zejména exekutorské úřady, dlužníci nejsou například nijak motivováni hledat si lepší výdělek a v důsledku toho nejsou spokojeni ani věřitelé. Ti se většinou dočkají vrácení jen minima svých pohledávek nebo vůbec ničeho a ještě zaplatí náklady exekutora. Navíc administrace exekucí je náročná i pro zaměstnavatele lidí v exekucích, proto lidé v exekuci hůře hledají zaměstnání.

Ještě horší jsou pak tzv. „dluhové pasti“. Když člověk do takové pasti upadne, ať už pro nízkou finanční gramotnost nebo v důsledku ztráty zaměstnání, onemocnění apod., není jednoduché se z ní vymanit. Leckdy to ani nelze do konce života, i kdyby vše, co vydělají, dali dlužníci na splacení svých pohledávek. Tito lidé se pohybují v šedé zóně, státu nic nepřinášejí, nevidí cestu ven. Často jsou čistými příjemci sociálních dávek, neplatí žádné daně. Zároveň ztrácejí důvěru v instituce, stát a systém, se svým životem nejsou spokojeni, jsou zklamaní, nechodí k volbám, popřípadě volí extremisty. Také negativně ovlivňují svou rodinu, děti. Cesta ven nevede ani pro věřitele, ti nedostanou nic. Částečnou úlevu přinesl insolvenční zákon, kdy dlužník, který prožije pětiletý „očistec“, ve kterém pod dohledem soudu splatí to, co může, může být za určitých podmínek za tuto snahu od jejich části osvobozen a dojde k oddlužení. Pak jsou, alespoň do jisté míry, spokojeny obě strany. Dlužník i věřitel. Insolvence jsou z hlediska vymožené částky dluhu mnohem úspěšnější než exekuce. I tento zákon je potřeba ještě upravit, mnoho lidí dál zůstává v dluhových pastech. Jeho novely se ovšem dočkáme až po novém obsazení Poslanecké sněmovny.

Do Senátu nyní putuje novela občanského soudního řádu, která se týká i exekucí. Proto jsem se v polovině května sešel s poslancem Markem Výborným, jenž je předsedou Podvýboru pro  problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení PS PČR a dluhům se dlouhodobě věnuje. Bavili jsme se především o změně tohoto zákona a o tom, jakým způsobem ji v Senátu projednat a jaké případné pozměňovací návrhy by bylo možné navrhnout tak, aby byly současnou Sněmovnou průchozí.

Statisíce lidí a jejich rodin se v současnosti nachází nad propastí existenční nejistoty. Věřitelé nedostávají své pohledávky zpět. Mým cílem je, aby dluhy byly vymáhány rozumně, bez podpory jen jedné zainteresované skupiny, kterou jsou v současné době exekutoři. To pomůže nejen samotnému dlužníkovi, jeho dětem, věřitelům, ale i celé naší společnosti.  

Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz

Slovo senátora – květen 2021
„Když jde o záchranu lázeňství, tak všichni táhnou za jeden KRAJ“
Nějakou dobu jsem se rozmýšlel, jestli se mám ve svém příspěvku o lázeňství rozepisovat o tom, jak moc ho postihla koronavirová krize, o kolik hostů a příjmů lázně přišly a jaký to všechno bude mít dopad na náš region. Pak jsem si ale řekl, že se na problém „skomírajícího“ lázeňství podívám z jiného úhlu. Nabízí se totiž několik příležitostí, jak lázně podpořit, znovu nastartovat jejich činnost a dokonce i výrazně transformovat. Jednou z cest je zařazení léčebného lázeňství do připravovaného Národního plánu obnovy, který má být podkladem pro čerpání peněz z fondů Evropské unie. Česká republika z nich získá 172 miliard korun a dále půjčky až do výše asi 405 miliard korun.
Dne 11. března 2021 jsem inicioval odeslání dopisů na ministerstvo pro místní rozvoj, zdravotnictví, průmyslu a obchodu, kde žádáme o zařazení léčebného lázeňství do Národního plánu obnovy. Pod výzvu se podepsali prezident Svazu léčebných lázní ČR Eduard Bláha, předseda Sdružení lázeňských míst ČR Jan Kuchař, ředitelka Institutu lázeňství a balneologie Kristýna Matějů a hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek. Jsem moc rád, že svůj podpis připojili také všichni senátoři a poslankyně za Karlovarský kraj. Mezi nimi nechyběl ani poslanec Petr Třešňák, který také dlouhodobě bojuje za povolení poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče i samoplátcům a rozšíření možnosti lázeňské léčby tak, aby mohla být poskytována a hrazena širší skupině lidí, kteří prodělali onemocnění Covid19.
A to je moc dobře, když se všichni bez ohledu na politickou příslušnost dokážeme spojit a takzvaně táhnout za jeden provaz, protože víme, že tím pomůžeme našemu kraji. Není to ale pouze náš region, kam chceme, aby podpora směřovala. Měla by být určená pro všech 42 lázeňských míst v celé České republice. Tuzemské lázeňství je velice významný segment, ročně poskytne péči cca 400 tisícům klientů a obsluhuje přes 20 tisíc zdravotních lůžek.
Tento svůj příspěvek píši v polovině dubna, tedy v době, kdy bitva o stamiliony pro lázně ještě neskončila. Prozatím nám dorazily pouze dvě odpovědi z ministerstev. Jedna od ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové. Její odpověď byla vstřícná a apel na zařazení lázeňství do Národního plánu obnovy vítala. Přišla však také odpověď od dnes již bývalého ministra zdravotnictví Jana Blatného. Ta už ale byla vstřícná podstatně méně. V dopise mimo jiné zmínil, že se do plánu už nedá moc zasahovat, že jsou prostředky omezené a že jsou mimo jiné na nákup onkologických přístrojů. Ale ani ty si u nás v kraji za tyto evropské peníze nepořídíme. Náš Karlovarský kraj je totiž jediný z celé ČR, který na onkologii a lineární urychlovač evropskou dotaci nedostane. Bohužel.
Jak se ukazuje, je nezbytné o zájmy našeho kraje bojovat. Ano, Karlovarský kraj pořád něco říká, ale pokud bude mlčet, ničeho nedosáhne. A to platí i v případě záchrany lázní, kdy musíme být co nejhlasitější, abychom byli v Praze dobře slyšet!

Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz

Slovo senátora – duben 2021

„Musíme si pomáhat“
Německo nabízí naší zemi pomoc. Bavorsko se Saskem chtějí Česku poskytnout vedle očkování proti nemoci covid-19 také rychlotesty a lůžka pro infikované. To ale není všechno. Němci mezi sebou pořádají sbírky a výtěžky z nich posílají do českého příhraničí na nákup roušek a respirátorů. Rozhodně to není nějaké náhlé gesto nebo ojedinělé vzplanutí solidarity. Česko-německá spolupráce probíhá už léta. Kdo žije v pohraničí, tak to vím moc dobře, jak jsou naše regiony podél hranic provázané. Lidé z Česka nacházejí v Německu pracovní uplatnění, vzájemně funguje turismus, obchod, kulturní a umělecké projekty a v neposlední řadě vznikají stále pevnější pouta mezi městy, spolky i mezi obyčejnými lidmi.
Němci v těchto dnech říkají, srdce Evropy – trojzemí, trpí koronavirem, proto od nás musí dostat mimořádnou podporu. Tohle srdce má tři komory – Bavorsko, Sasko a Česko. Aby mohlo znovu dobře fungovat, chtějí nám naši sousedé pomoci.
Píšu o tom, že naše vztahy s Německem jsou dnes na velice dobré úrovni a měli bychom si toho vážit. Jsme daleko od toho, co se odehrálo 16. března před 82 lety. To se psal rok 1939 a Adolf Hitler vydal výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Naše země byla obsazena německými vojsky. A kam tato rozpínavost nacistů vedla, všichni dobře víme.
Historii si musíme připomínat, musíme ji znát a musíme umět se z ní poučit. Proto je nezbytné udržovat se svými sousedy dobré vztahy. O to se pochopitelně snažíme nejen s Němci, ale i s dalšími státy. A jednou z nezbytných součástí takových partnerství je i umění si pomáhat. Je to nejenom o samotné dovednosti pomoci, ale také o ochotě pomocnou ruku nabídnout.
Němci nám ji podali a my bychom si to měli dobře pamatovat, abychom pak tuto pomoc pohotově oplatili, když se do potíží dostanou oni.
To mě opět přivádí ke známému heslu „musíme si pomáhat“, které za poslední rok nabylo na významu. A pokud doplním německé „wir müssen zusammenhalten“, dostává tohle prohlášení ještě daleko hlubší význam.

Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz

Slovo senátora – březen 2021

„Když jde o kraj, je třeba táhnout za jeden provaz“

Náš kraj je malý, nejmenší ze všech krajů ČR. V celostátním měřítku jsme na samém okraji zájmu. V porovnání s ostatními kraji máme nejméně poslanců – pět. A k tomu tři senátory. To je opravdu slabé obsazení z celkového počtu zákonodárců, kterých v Senátu a ve Sněmovně zasedá 281. Pokud chceme něco pro náš kraj prosadit, například peníze do krajského rozpočtu navíc z poplatků za těžbu, musí nás všech osm táhnout za jeden provaz. A popřípadě se spojit s dalšími kraji, zkrátka shánět podporu kde se dá. Společně.

Přišla skvělá příležitost pro takovou spolupráci, novela tzv. horního zákona. Ten mimo jiné upravuje rozdělení poplatků za těžbu. Tyto poplatky se vybírají od těžebních společností a jenom třetina dnes končí zpět v regionech, kde se těží, zbytek končí kdesi „v Praze“ ve státním rozpočtu. A to si myslím není dobře.

V Senátu předsedám od listopadu loňského roku novému Podvýboru pro regiony v transformaci. Ten je složen ze senátorů z uhelných krajů – kromě Karlovarského také Ústeckého a Moravskoslezského – které mají podobné problémy jako ten náš. Jsem moc rád, že tahle má myšlenka ustavit takový podvýbor v Senátu našla pozitivní odezvu a podvýbor vznikl. A z něho také vzešel návrh na změnu horního zákona, který podal senátor Přemysl Rabas z Ústeckého kraje. Návrh upravoval právě rozdělení peněz z poplatků. Do pokladny Karlovarského kraje by tak mohlo přijít zhruba 45 milionů ročně navíc, Ústeckému kraji pak přibližně 160 milionů ročně. Nově by byly totiž zohledněny i kraje, kde se těží. V Senátu jsme hledali podporu této úpravě a po mnoha jednáních ji našli – pro tento návrh hlasovalo nakonec 62 senátorů ze 74 přítomných, napříč politickým spektrem i napříč kraji v ČR. Souhlasili s tím, že poplatky za těžbu hnědého uhlí mají z větší části končit v regionech, odkud pocházejí a kde se vybírají, jako je to nyní již u černého uhlí, ropy a plynu. Tam končí v regionech celých 75 % vybraných poplatků. Podobně jako u hnědého uhlí senátní návrh upravoval také poplatky za ostatní nerosty, typicky kamenolomy, kaolin a písky. Senátní návrh podpořilo i Zastupitelstvo Karlovarského kraje, pro jeho podporu hlasovala drtivá většina krajských zastupitelů, opozičních i koaličních, napříč stranami.

Sněmovna, kde jsem poté obhajoval tento senátní návrh a která měla v tomto případě poslední slovo, tento návrh zamítla. O to víc mě mrzí, že pro návrh nezvedla ruku ani jedna z poslankyň našeho kraje. Už od počátku jsem čekal, že obhajoba zákona před poslanci nebude žádná procházka růžovým sadem, ale tohle předčilo má očekávání. Jak jsem se na vlastní kůži přesvědčil, ve Sněmovně měla politická trička větší váhu než zájem kraje.

Mrzí mě to, je to škoda. Pokud chceme posunout kraj dál, musíme jednat bez ohledu na to, z jaké je kdo strany a kdo návrh předkládá. Musíme hájit zájmy kraje, ze kterého pocházíme, obzvlášť když jsme tak malí. Jinak budeme pořád na konci většiny žebříčků, jak je tomu doposud. Přál bych si, aby se to změnilo.

Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz