Úvod
OBEC:
Stříbrná
OKRES: Sokolov
DÍL: 1.
TATO KNIHA OBSAHUJE 599 STRAN
ÚVOD
Česká obecní kronika je založena r. 1969.
Německá obecní kronika byla vyhodnocena jako jedna z nejlepších na Sokolovském okrese. Je psána objektivně, poslední zápisy končí v roce 1944. Německá školní kronika (3 díly) je zakončena zápisem ze dne 5. dubna 1945.
Obecní noviny Gemeinde Nachrichten Silberbach, vycházející od r. 1918, vypuknutím 2. světové války přestaly vycházet. Tyto materiály jsou uloženy v Okresním archivu v Jindřichovicích. Nejsou přístupny širší veřejnosti tím, že nejsou uloženy v místě a jsou psány německým jazykem.
Z českých materiálů je možno čerpat ze zápisů místní správní komise, místního národního výboru.
Ze všech těchto pramenů čerpám ve snaze podat co nejúplnější obraz o životě obce a jejích obyvatel.
Životopis kronikáře
Jmenuji se Hana Vojtěchová,
roz. Sudová. Narodila jsem se 5. června 1943 v Plzni. Mám tři sourozence.
Po ukončení povinné školní docházky jsem nastoupila na Pedagogickou školu pro vzdělávání učitelů 1. – 5. postupného ročníku. Své první učitelské místo jsem nastoupila ve Stříbrné, okr. Sokolov, kde učím doposud.
R. 1962 jsem se provdala za lesního inženýra Pavla Vojtěcha. Mám dvě děti, syna Viktora a dceru Martinu.
R. 1968 jsem ukončila státními závěrečnými zkouškami dálkové studium na
Pedag. Fakultě v Plzni, obor český jazyk a dějepis. K zájmu o historii obce jsem byla přivedena diplomovou prací na téma Z dějin obce Stříbrná. Získala jsem zkušenosti, jichž využívám při psaní kroniky.
Jsem členkou Českého červ. kříže, Českého svazu žen, Svazu čsl.- sovět. přátelství, ROH.
H. Vojtěchová
PŘÍRODNÍ POMĚRY
Stříbrná leží v Krušných horách v okrese Sokolov.
Sousedí s obcemi Tisová, Bublava, Přebuz a s městem Kraslice. Je rozložena ve třech údolích, která tvoří tři větve, spojující se ve středu obce. Je to větev Kraslice – Stříbrná střed, větev střed Stříbrné – směr Špičák (Horní Stříbrná) a údolí, jímž probíhá silnice na Bublavu a končí dnes již částečně obydleným prostorem Stříbrná – Rájecké údolí – Nancy.
Tvářnost krajiny nejvýrazněji ovlivňuje Stříbrný potok, vznikající ze dvou větví. Obě pramení na náhorních rašeliništích a přijímají další přítoky. V Kraslicích se vlévá Stříbrný potok spolu s Bublavským do Svatavy.
Největší část obecního území je pokryta krušnohorskými hvozdy. Hřebeny zdejšího pohoří tvoří nejvyšší pásmo oblasti:
Komáří vrch 951 m, Hovězí vrch 965 m, Špičák 995 m.
Severní hranice je zároveň státní hranicí s NDR.
Nejnižší body dosahují výšky 600 m, nejvýše položené domky leží v nadmořské výšce 750 m.
Zdejší lesy jsou významnou zásobárnou a prameništi vod pro jižněji položené zemědělské a průmyslové oblasti sokolovské a karlovarské pánve.
V lesích se původně vyskytovaly tři dřeviny: smrk, jedle, buk (v početném zastoupení, jak následují po sobě.) v současnosti převažuje smrk – 99 %.
Geologický podklad tvoří hlavně žula, která v západní části přechází ve
fylity. V úžlabích vodních toků se vyskytují písky s příměsí žulového štěrku. Dle starších pamětníků bylo v potocích před 1. světovou válkou značné množství pstruhů. Přílišným pytláctvím v době války, ale hlavně tím, že z některých rašelinišť za účelem odvodnění byly železité vody vedeny do potoků, nastal úbytek pstruhů, takže v 30. letech byly už potoky bez ryb.
Bohatství srážek (průměrně 950 mm za rok) je zdrojem četných potoků. Jejich vodní stavy jsou v průběhu roku vyrovnané, vodní toky nevysychají, neboť většina z nich pramení v rašeliništích. Rašeliny se vytvořily ve vyšších polohách, a to v těch místech, kde členitost terénu, nepropustné podloží a špatné odtokové poměry způsobily, že hladina spodní vody sahá až na povrch. V těchto místech se vyskytuje kleč, ojediněle krnící smrk a chráněná rostlina rosnatka okrouhlolistá.
Podnebí Krušných hor je dosti drsné. Zimy jsou dlouhé, bohaté na sníh. Sněhová pokrývka je tak přirozenou ochranou polí a luk. Průměrná vrstva je 40 – 60 cm. Krušné hory mají dostatek sněhu i tehdy, když ostatní česká pohoří jsou bez sněhu. Teplé letní počasí se udrží jen krátce. Počet letních dnů lze odhadnout na 20 – 30, počet zimních dnů na 160. Velmi často prší (150 – 200 dnů), více než 30 % srážek přichází v podobě sněhu.
Prostor Stříbrné, Kraslic, částečně Bublavy je chráněn proti větrům a změnám podnebného charakteru od Severního moře bariérou Krušných hor.
Oblast Kraslicka, a to i Stříbrná, je významnou rekreační oblastí. Jde o území klimaticky vhodné, s čistým vzduchem, horským podnebím a s nesčetnými možnostmi turistických vycházek. Oblast je vhodná zejména z hlediska zimní rekreace. Stráně do údolí mají dostatek vhodných ploch – luk, které se hodí jako lyžařské terény všech stupňů obtížnosti.
Pro letní sporty slouží hřiště na kopanou, odbíjenou, běžecká dráha 2 x 100 m.
Během školního roku přijíždí do Stříbrné děti ze Sokolovska a Kladenska a jsou zde vyučovány ve školách v přírodě. O prázdninách pobývají děti v prázd. táborech ve Stříbrné a Rájeckém údolí.
V posledních letech závody a organizace z vnitrozemí zřizují turistické základny a opravují budovy pro rekreační účely. Jsou to tyto organizace a závody: Svazarm Praha, SPB Praha, Buzuluk Chodov, ZV ONV Sokolov, Čsl. lupkové a uhelné závody Nové Strašecí, důl Nosek
Tuchlovice, Státní statek Rakovník, ministerstvo všeobecného strojírenství Praha.
Celková ubytovací kapacita je 654 lůžek.
S využitím Stříbrné pro rekreační účely počítá výhledový plán do r. 1980. Plánovanou výstavbou obec získá, zkrášlí se a zpříjemní pobyt v zimě i v létě místním obyvatelům a rekreantům z měst.
Psaná kronika strana 1 – 6
SILBERBACH DO 1. SVĚTOVÉ VÁLKY
Název obce
Název Stříbrná, německy
Silberbach, se odvozuje od čistých stříbrolesklých potoků. K názvu obce přispěl i Stříbrný potok. Podle místní pověsti jedna z nejvyšších věží na hradu Gresteins nesla velkou stříbrnou kouli, která zářila do daleka. Páni z Chebu se svými spojenci v 15. stol. hrad dobili a zničili. Stříbrná koule byla sestřelena a spadla po prudkém srázu do potoka, jenž od té doby nese název Stříbrný potok.
Autor Anton Braun v Eine kleine Heimatkunde připomíná, že obec vděčí svému jménu nalezišti stříbra.
Silberbach se poprvé připomíná v Kraslické Horní knize r. 1601, kdy dvě rudné jámy byly propůjčeny Baltazaru
Haidtovi. Nalézaly se na Stříbrném potoce proti kraslickému Hradišti.
Podle berní ruly z r. 1654 patřilo svobodné panství Schönburgům a mělo 25 usedlostí. Za nejbohatšího obyvatele platil August Hössling, vlastnící 32 kusů hovězího dobytka.
Dle záznamu Silberbach měl 4 1/8 selských usedlostí, 6 koní, 1 hříbě, 2 voly, 80 krav, 67 jalovic a 38 koz.
Podle berní ruly z r. 1654 domy očíslovány nebyly. V kupních smlouvách byly uvedeny podle domácích názvů nebo podle jejich položení. (Číslování bylo provedeno v r. 1771, domy byly číslovány po řadě – Silberbach měl 78 domů). Na základě tohoto seznamu se dá zjistit, kterou cestou komise šla.
Dolování rud
V 17. stol. se nacházejí záznamy o dolování v této oblasti. Hledal se cín, olovo, měď, zlato, stříbro a další kovy.
V souvislosti s kutáním a tavením rud vzrůstal zájem o těžbu dřeva. Prováděly se rozsáhlé paseky, až několik hektarů. Nebylo žádného omezení pro výši těžby dřeva. Dříví podle horních řádů bylo pro dolování zdarma. Za stavební dříví, dříví ku pražení rud a palivo má být pro závod (tj. pro hamr) lehce dostupná činže, a to čtvrtletně. Vzhledem k intenzivní těžbě dřeva pro dolování a těžbu rud se v 17. stol. změnila skladba porostu ve prospěch smrku.
Na místě Farbmühle stála huť. Místo kudy se ruda valila, dostalo název
Rolle. V r. 1771 byla huť prodána Johannu Morbachovi, který zde zřídil výrobnu barev, proto název Barvírna. Po r. 1840 byla barvírna přebudována na mlýn.
Mosazárna
Na území obce vznikla známá mosazárna, která vyráběla měď a mosaz. Měď se tavila nejprve s šalmajem – směsí zinkových rud – a pak se slívala na kusovou mosaz nebo roubíky. Dále se přetavovala na litou mosaz, z níž se odlévaly desky a tabule. Karlovarští jehláři si ze zdejší mosazárny odváželi pevný mosazný drát. Roku 1792 koupil starou mosazárnu kraslický podnikatel Jan David
Starck, dal jí přebudovat na „olejovou huť“ k výrobě dýmavé kyseliny sírové. Podnik se velmi brzy rozšířil a přispěl ke snížení ceny kyseliny na osminu. Suroviny k výrobě kyseliny Starck odebíral ze Starého Sedla. Jako palivový materiál používal hnědé uhlí, které dovážel ze Svatavy, z tzv. Vítova mlýna. K rozesílání kyseliny používal lahve ze skalné u Chebu, čímž přivedl k rozkvětu tamější průmysl.
Roku 1801 se spojil Starck s Kristiánem Landrockem, který se přistěhoval ze Saska a zřídil v Tisové u Kraslic první přádelnu bavlny.
V té době prošla doba nájmu Starckovy mosazárny, nová smlouva uzavřena nebyla. Většina budov byla v r. 1817 zbourána.
Sklářská huť
Koncem 18. stol. bratři Josef a Ignác Keilwert postavili v Nancy sklářskou huť na výrobu tabulového skla.
(Osada Nancy nese název od r. 1796, ode dne sňatku Anny Periez de Bourdet s hrabětem
Nostitzem, kteří dali v Nancy postavit loveckou chatu).
Roku 1812 s výrobou skla byly značné potíže, neboť se zvýšil nájem z lesa a cena dřeva stoupla z 12 krejcarů na 30 za jeden sáh. Velké škody v tomto roce napáchala mniška a kůrovec. Sklárna byla v r. 1813 zavřena.
Na přelomu 17. a 18. stol. dochází k úpadku dolování. K úpadku ještě přispěla i násilná katolická reforma od r. 1666, kdy kraslické panství koupil katolík hrabě
Nostitz. Šachty zanikaly, horníci se odstěhovali do blízkého Saska nebo se naučili novému řemeslu. Jen nesčetné haldy hlušiny a škváry dokazovaly hornictví v této oblasti.
Poslední zmínka o dolování je z r. 1839, kdy se pokusil kutač Jan Baptista Lanhammer vymoci povolení kutání na Oslím vrchu. Brzy prosil o prodloužení lhůty z důvodu silné vrstvy sněhu. Zdá se, že se již kutání nevyplatilo, neboť 18. července 1840 podal žádost o potvrzení ohraničeného území, ale povolení dalšího kutání již nežádal.
Vraťme se k dějinám samotného Silberbachu.
Od r. 1882 byly zachovány obecní protokoly. Představeným od tohoto roku byl Franz Lorenz.
Poštovní úřad pracoval od r. 1886, telegraf od r. 1895, telefon od r. 1910.
V r. 1890 byla zřízena finanční stráž, četnická stanice a dvě lesovny. V 90. letech založil
soc. demokratickou stranu v Silberbachu Ferdinand Pöschmann.
Výstavba kostela
Dne 21. července 1901 vznikl spolek pro výstavbu kostela. Jeho předsedou se stal Franz
Anger. V říjnu 1910 byl položen základní kámen ke stavbě kostela za přítomnosti biskupa. Za rok se konalo vysvěcení kostela. Prvním farářem byl Wilhem
Schwenzl, který se zasloužil o vnitřní výzdobu. Kostel stojí ve středu obce, v části zvané na stavbě. Je umístěn pod obecním hřbitovem, v blízkosti okresní silnice. Stavitel August Hochberger z Kraslic ho vystavěl v moderním gotickém slohu. Věž je vysoká 44 m, ze tří stran ukazuje věžní hodiny, které sestrojil kraslický věžní hodinář
Kohlert. Na kůru jsou umístěny goticky zdobené varhany, jež dodala firma Schifner a syn z Prahy, Ve věži byly původně tři zvony od Richarda Herolda z Chomutova. Měly průměr 135, 105, 87 cm a váhu 1.285, 640, 370 kg. V 1. světové válce byly zvony odvezeny.
V roce 1924 z dobrovolné sbírky byly pořízeny dva nové zvony. Patronát nad kostelem měl od r. 1910 hrabě Ervín Nostitz z Jindřichovi. Od 1. března 1926 patronát převzalo ministerstvo zemědělství.
Školy
Do 1. světové války byly v Silberbachu čtyři školy. První společná škola byla zřízena r. 1771 Davidem Fuksem, vysloužilým vojákem. Roku 1819 vznikly dvě školy v Horním Silberbachu a při okresní silnici na
Bublavu. Dozor nad školami převzala obec, zavázala se platit učiteli 89 zlatých ročně a 4 2/3 sáhy dřeva. Významným učitelem byl Möschel, který za zásluhy dostal v roce 1834 stříbrný kříž s císařskou korunou.
Nová školní budova, jež slouží dodnes, byla vybudována nákladem 6.658 zlatých. Vyučování bylo zahájeno 20. listopadu 1916. Čtvrtá škola v Nancy vybudovaná nákladem 9.000 zlatých zahájila provoz r. 1897.
Se vzrůstajícím počtem žáků se jednotřídky změnily na pětitřídní, byly zřizovány paralelní třídy.
Obyvatelstvo Silberbachu se sdružovalo ve spolcích, do r. 1915 v obci vyvíjeli činnost 24 spolky.
Do 1. světové války byla dokončena stavba silnice Kraslice – Stříbrná a Stříbrná –
Bublava.
V červnu 1914 poprvé svítilo elektrické světlo. Proud se odebíral z blízkého Klingenthalu z Německa.
1. svět. válka
Podle záznamů v německé kronice obyvatelstvo Silberbachu v průběhu 1. svět. Války bylo velmi trpělivé, prosilo o chléb a potraviny. Tomu odporují Hlášení pražského místodržitelství. Demonstrací v Kraslicích se zúčastnily dělnice ze
Silberbachu. Ve dnech 13. – 19. srpna 1917 protestovaly proti snížení přídělu chleba. Po uklidnění zásobovacím referentem se rozešly. Protesty se opakovaly v červnu 1918, kdy došlo k zastavení práce jako protestu proti dalšímu snížení přídělu chleba.
Konec války a vznik Československé republiky připomíná něm. obecní kronika pouze tímto zápisem: „28. října 1918 došlo k zhroucení Rakouska – Uherska. Na frontách byl zastaven boj, válka skončila. Na troskách starého státu vznikly státy nové. Země Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko, Zakarpatská Ukrajina vytvořily Čsl. republiku, která byla vyhlášena 28. října v Praze. Prvním prezidentem se stal universitní profesor T. G. Masaryk. V Silberbachu byla zřízena
lidobrana, která se starala o pořádek a aprovizační komise měla dohled nad potravinami. Na sokolovském a kraslickém okrese vydávaly německé peněžní ústavy německé peníze pod záminkou, že není dostatek čsl. peněz. Ve skutečnosti jim šlo o to, že v souvislosti s vyhlášením Deutschböhmenu neuznávaly československý stát, a tím i čsl. měnu.
Psaná kronika strana 7 – 14
OBDOBÍ MEZI DVĚMA VÁLKAMI
Obyvatelstvo
Po 1. světové válce byl Silberbach se 614 domy a 4.290 obyvateli největší obcí na okrese. Obyvatelé byli německé národnosti, podle vyznání římští katolíci. Český jazyk znali jenom z oboujazyčných úředních vyhlášek a dokumentů. Jako Češi, mluvící německy, žili v Silberbachu pohraniční finančníci a četnictvo.
Na školách se vyučovalo německy, soukromě bylo zavedeno vyučování českého jazyka. Obyvatelé žili se státními úředníky ve velmi dobrých přátelských vztazích a rovněž tak žili mezi sebou. Pro obec byla charakteristická příjmení Böhm, Lorenz,
Daimler, Wohlráb, Bauerfeind.
V době peněžní inflace se v Silberbachu rozšířilo pašeráctví. Ze sousedního Německa se pašovala sůl, mýdlo, čokoláda, ryby, léky, zapalovače, kokain výměnou za boty a tabák.
Gemeinde Nachrichten, místní tisk z 21.11.1922, připomínaly, že podle výnosu ministerstva vnitra, každý kdo překročí hranice, musí mít cestovní průkaz a výkaz neseného zboží. Upozorňovali obyvatele na to, že hranice jsou přísněji střeženy a kdo zákaz překročí, bude potrestán.
Zaměstnání obyvatel
Místní obyvatelé se zaměstnávali výrobou hudebních nástrojů a hraček – zčásti jako domácí, zčásti tovární průmysl. V obci pracovaly dvě továrny na vyšívání hedvábím, dvě továrny pro práce ažurové a konfekci, několik dílen na šití prádla a potiskování látek. Před válkou bylo hojně rozšířeno ruční vyšívání, a to na vysokém stupni.
Po válce do průmyslu přicházejí stroje. Adlerův stroj na vyšívání prádla, šicí stroj
Pfaff, Pfönix, Singer.
Nejdůležitějším odvětvím bylo vyšívání – tamburování, vyšívání síťoviny filet, vyšívání háčkem, paličkování krajek a perleťářství.
Z živností pracovalo v obci deset truhláren, z nich sedm pomocí elektrického proudu, dále dva mlýny a čtyři pily.
V Silberbachu byla dvacet jedna hospoda, z toho jeden hotel se dvěma tanečními sály a jednou kavárnou.
Kino v hostinci Wawor, majetek spolku invalidů, hrálo 4x v týdnu. Návštěvnost kina byla veliká.
Spojení obcí s Kraslicemi bylo zajištěno pravidelnou autobusovou dopravou, denně dvanáct jízd do
Silb. A zpět. Poslední zastávkou byl „Konec s světy“ v Nancy.
Podle katastru pozemkové daně v r. 1920 měl Silberbach celkovou
rozlohu 2.284,22 ha. Z toho připadlo 136,49 ha na louky, 92 ha na ornou půdu, 150 ha na pastviny, 1837 ha na lesy,0,20 ha na zahrady, zbytek tvořily neproduktivní plochy a horské srázy.
Rolníci byli většinou drobní, největší z nich Adolf Fischer vlastnil sedm kusů hovězího dobytka. Zemědělci pěstovali brambory, oves, ječmen. Každá rodina vlastnila jednu až dvě krávy, drůbež a vepře. Seno sklízeli z vlastních luk, v dubnu lesní správa pronajímala zájemcům louky a paseky k posečení. Obec Silberbach byla schopna úplně krýt spotřebu másla, mléka, vajec i města Kraslic.
Spolky
Důležitou úlohu v tehdejším politickém, kulturním i hospodářském životě hrály spolky. V Silberbachu vznikly 44 spolky. Byla založena místní skupina katolických žen, něm. kulturní svaz, tělovýchovná jednota, dělnický spolek Vlaštovka, místní skupina Charity, cyklistický spolek Blesk, Spolek rodičů a přátel školy, požární sbor, spolek těsnopisný, spolek volnomyšlenkářů, řemeslnický svaz, 11 spolků střeleckých a další. Ženy navštěvovaly nedělní školy. Obsahem výuky byla témata, týkající se dětí – duševní vývoj dítěte, dětské nemoci, výchova dětí od 6 – 14 let, nauka o výživě, o zdraví, o vhodné četbě pro děti. Pro učně byla zřízena učňovská dále vzdělávací škola v
Silberbachu, Školní docházka byla zakončena výučním listem.
Obecní noviny začaly poprvé vycházet od října 1918, a to jednou v týdnu. Redigovány a tištěny byly v Kraslicích.
V r. 1922 byla otevřena místní knihovna.
Na památku padlých vojáků v 1. svět. válce byl vybudován v listopadu 1925 vedle kostela pomník.
Listopadové volby 1928 přinesly vítězství soc. demokratické straně – 914 hlasů. Strana křesťansko-sociální 543 hlasy, strana zemědělská 207 hlasů. V témže roce vznikla místní skupina komunistické strany.
Na základě zákonů v pozemkové reformě 1. března 1926 přešla správa lesů od Ervína Nostitze – Reinecka pod správu státních lesů. Byly předány i správní budovy jako hájenky, lesovny, pila s obytnou budovou v Nancy. Honitba v Nancy byla bezplatně ponechána bývalému majiteli až do r. 1935.
Háj v Nancy
V květnu 1928 byl založen na oslavu desetiletého trvání ČSR jubilejní háj o rozloze 11 arů v polesí Nancy při vyústění lesní silnice Zinnerstrasse na okresní silnici na Přebuz. Uprostřed háje byl umístěn velký žulový balvan s letopočtem 1918. Plocha byla osázena smrkem, bukem, modřínem, olší, jeřábem a ohrazena dřevěným plotem.
Jan Koc, v té době lesní adjunkt, na tuto událost vzpomíná: „Ministerstvo zemědělství dalo pokyn k vytvoření trvalých hodnot, které by připomínaly desáté výročí vzniku Čsl. republiky. Byly různé návrhy, z nichž byl jako nejlepší realizován ten, že z nejvyšší hory oblasti Špičáku byl svezen balvan, usazen v lesním oddělení 30. Do balvanu byla zasazena deska s nápisem 1918 – 1928. Kolem byly vysázeny dřeviny, které se vyskytují v této oblasti. Údolí bylo přejmenováno na Masarykovo údolí a polesí Nancy na Masarykovo polesí.“A
Řízení obce
Něm. obecní kronika uvádí, že v této době (tj. v roce 1928)
V čele obce stálo třicet obecních zástupců, deset radních a jedenáct komisí: finanční, personální, stavební,zdravotní, místní volební, komise pro míry a váhy, komise pro chudé, bytová, policejní, novinová, pro elektřinu. Obec zaměstnávala osm zaměstnanců: tajemníka, výběrčího za elektor. proud, dva obecní strážníky, dva praktikanty, dva pomocné údržbáře. Provoz školy řídila patnáctičlenná školní rada.
Obyvatelstvo
Podle Lexikonu obcí v zemi české na základě výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930 v Silberbachu bylo 625 domů a 4.112 obyvatel.
Občanů německé národnosti ……………….. 4070
Občanů české národnosti …………..……..…… 20
Cizozemců ……………………….………………. 22
Podle náboženského vyznání:
Římskokatolíků ……………………….…. . 3770
Evangelíků ………………………………..…… 65
Jiného vyznání ………………….………….…… 1
Bez vyznání ……………………………….… 276
Obec se dělila na tyto místní části:
Barvírna – Farbmühle ………… 127 domů ……….1003 obyvatel
Baumatzengrund ………….…… 43 domů ……….. 251 obyvatel
Dvůr – Hof …………………..…. 182 domů ………1141 obyvatel
Matzenwinkel ………………..…. 15 domů ………… 91 obyvatel
Na Dvorské louce – Hofwiese … 48 domů ………. 323 obyvatel
Nancy …………………………… 102 domů ……… 558 obyvatel
Peterwinkel ………………………. 14 domů ………. 92 obyvatel
Horní – Ober Silberbach ….….. ..84 domů ……… 599 obyvatel
Tobistenberg ……………..……… 10 domů ……… . 54 obyvatel
V období mezi dvěma válkami se v Silberbachu rozvinula stavební činnost. Domky, hlavně v údolí a při silnici, byly stavěny z cihel, na stráních a horských výšinách se udržovaly domky dřevěné. Obyvatelé dřevěných domků se většinou zaměstnávali domácí výrobou a stavební materiál si opatřovali v lese samovýrobou, což jim přišlo laciněji než doprava stavebního materiálu – cihle, kamene – po strmých horských cestách. Poněvadž největší výstavba zděných domků v Silberbachu byla před počátkem 2. svět. války, zůstalo vypuknutím války mnoho domků bez omítky.
Krize v 30. letech
Do života obyvatel hluboce zasáhla světová hospodářská krize, která přinesla i velké sociálně politické změny.
Koncem roku 1929 bylo v něm.obecní kronice zaznamenáno 179 nezaměstnaných. Následujícího roku se počet zvýšil na 403 osob, 285 mužů a 118 žen. Nouze se stále stupňovala. Ke zmírnění bídy byla zorganizována vyvařovací akce, dětem byly rozdány boty a oděv, vznikl výbor pro trpící.
Gemeinde Nachrichten z 11. listopadu 1931 přinesly pokyny k rozdělování přídělových lístků na mléko, chléb a potraviny.
Ženatí obdrželi podporu 30 Kč, svobodní 10 Kč a 3 kg brambor na osobu.
Vznik SdP v Silberbachu
V tisku z 21. listopadu 1931 se objevilo první oznámení, že debatní večer Sudetoněmecké strany v Silberbachu se koná 28. 11. 1931 v restauraci Antona
Poppy. Místní skupina – Ortsgruppe – získávalaznačný vliv mezi situovanějším obyvatelstvem a německými spolky. Silně se odlučovala od vedoucí strany sociálně demokratické a komunistické, jejichž členy byli hlavně domácí dělníci, drobní živnostníci a nezaměstnaní. Sudetoněmecká strana byla ovlivněna nacisty zejména poukazem na vyšší bídu v pohraničí, obývaném něm. obyvateli, poukazováním na lepší životní podmínky ve vnitrozemí. Zdůrazňovala se nutnost soudržnosti s německým národem a s nastupujícím směrem v Německu. Rozpory mezi stranami v Silberbachu se vyhrotily v době Hitlerova příchodu k moci.
V lednu 1933 byla uspořádána v Kraslicích demonstrační schůze s cílem upozornit na bídu v kraslickém okrese.
Tohoto roku nezaměstnanost postihla 1.113 lidí, z toho 815 mužů.
V roce 1934 došlo k mírnému oživení průmyslu vlivem výroby rukavic. Přesto však nezaměstnanost dosáhla čísla 884 osob, dělníci zaměstnáni v textilním průmyslu, ve výrobě hudebních nástrojů a hraček byli propuštěni. Současně se rozšířily nemoci – záškrt a tyfus. Ke zmírnění bídy děti dostávaly 4x v týdnu chléb a mléko. Obec vydala 35.443 Kč na nouzové práce, přidělovala menší dodávky uhlí a brambor. Místní Charita přispěla obnosem 2000 Kč.
Nejvyššího čísla – 2.100 osob bez práce – bylo dosaženo roku 1935. Téhož roku probíhaly parlamentní volby. Volilo 1.151 mužů, 1.226 žen. Sudetoněmecká strana získala největší počet hlasů – 1.513, něm.
soc. demokratická 480 hlasů. V roce 1937 obec vydala na podporu nezaměstnaným:
potravinové lístky ……… za 290 000 Kč
chléb …………………….….. 80 700 Kč
mléko ………………..……… 28 800 Kč
vánoční poukázky …………… 6 240 Kč
cukr (1.108 kg) ………………. 6 869 Kč
uhlí (279 q) ………. …………. 3 348 Kč
brambory (550 q) ………….. 16 500 Kč
sádlo (700 kg) ……………….. 6 700 Kč
káva (270 kg) ………..…………. 760 Kč mouka (8.030 kg) ……. 25 700 Kč
chléb pro děti ……….………. 3 850 Kč
mléko pro děti ……. .………. 7 500 Kč
Celkem vydáno za …….… 476 967 Kč
V roce 1937 vznikl Fond pro likvidaci záškrtu. Finanční pomoc získal u jednotlivých organizací. V únoru disponoval částkou 2.380 Kč, v březnu 6.700 Kč, v květnu 10.338 Kč a v srpnu 12.336 Kč. V září proběhlo očkování – očkováno bylo celkem 2.107 osob. Fond vydal 11.387 Kč.
7. března 1937 občané Silberbachu oslavili 87. narozeniny presidenta Čsl.republiky T. G. Masaryka. Oslava proběhla v kinosále, vzpomínkovou řeč pronesl Karel Soukup, poštovní úředník, organizátor vzpomínkových oslav.
27. května 1937 bylo vzpomenuto 53. narozenin Edv. Beneše. Další vzpomínková slavnost byla 28. října 1937 u příležitosti 19. výročí vzniku republiky s následujícím programem: ranní mše od 9 hodin, po mši zábavný program dětské kapely na prostranství pod kostelem. Vraťme se ke světové hospodářské krizi a k jejím důsledkům. Nezaměstnanost v r. 1938 pomalu upadala. Němci – hlavně ženy a dívky – odcházeli za prací do Sachsenberku do Německa, kde byli ovlivňováni nacistickými idejemi. Krizí byl zasažen i místní dřevařský průmysl. Odbyt dřeva byl možný pouze za velkých finančních obětí, poměry odbytové a prodejní se zhoršily.Na dříví vyvážené do Saska bylo uvaleno nové clo. Poptávka po dřevěném uhlí poklesla vlivem krize výroby hudebních nástrojů.
Nezaměstnaným bylo dovoleno brát klest z lesa zadarmo, ostatní palivové dříví za velmi nízkou cenu.
V roce 1934 krize dřevařského průmyslu dosáhla vrcholu. Ceny dřeva klesly na tak nízkou úroveň, že již nebyly kryty lesní výlohy, takže dřevařství se stalo pasivní. Výroba orientovaná na vývoz se zastavila. Lesní dělníci po skončení lesních prací nenašli obživu a zařadili se mezi nezaměstnané. Krádeže dřeva se množily. Dokladem jsou protokoly četnické stanice v
Silberbachu: „Anton Köhln ze Silberbachu č. 625 odcizil 16. 5. 1935 z lesa katastru Nová Ves dříví v ceně 5 Kč. Dříví bylo zabaveno a uschováno u lesní správy města Kraslic. Čin byl spáchán z nouze.
Antonín Langhamer ze Silb.č. 170 dobýval dne 3. 10. 1935 ve státním lese odd. 21a a v katastru obce Silb.pařezy, aniž měl k tomu patřičné povolení. Lesní správě způsobil škodu 2 Kč. Učinil tak z nouze. Složenkou zaplatil 10 Kč pokuty.“
Nejisté politické poměry r. 1938 nepříznivě ovlivnily dřevařství, neboť kupci – převážně něm.firmy zahraniční i tuzemské – kupovali jen to nejnutnější.
Obecní noviny v každém čísle přinášely informace pro soc.dem.stranu, marxistické dělnictvo, něm.tělocvičný spolek a nejvíce pro Sudetoněmeckou stranu
(SdP).
V lednu 1938 místní organizace SdP kritizovala členy, že málo navštěvují schůze a nepravidelně platí členské příspěvky. Příští měsíc bude vydána zvláštní příspěvková známka s portrétem vůdce Ad. Hitlera. Žádný člen se nesmí zdráhat tuto známku zakoupit. V únoru byli členové nabádáni, aby kupovali v obchodech, jejichž majitelé jsou členy strany.
K 1. máji Sudetoněm. strana vyzývala všechny Němce (ne již pouze členy) k demonstraci, která měla dokázat, že všichni stojí za svým vůdcem.
Květnové volby 1938
V obecních novinách ze dne 21. 5. 1938 byla zveřejněna platná kandidátní listina k volbám. Noviny zároveň přinesly pokyny:
„Volby se budou konat 29. 5. v osm hodin ráno
V hostinci Riedl pro voliče č. 1 – 768
V hostinci Wawor pro voliče č. 769 – 1768
V měšťanské škole pro voliče č. 1969 – 2.788
Volby přinesly vítězství Sudetoněm.straně – 2.155 hlasů a 25 mandátů. Komunistická strana získala 236 hlasů, soc.dem 193, česká volební skupina 24 hlasy.
Po květnových volbách 1938 SdP nařídila, že každý člen musí nosit odznak strany veřejně. V červnu počet členů dosáhl 2.000 osob, byl získán něm.tělocvičný spolek. V srpnu strana nařídila a zřídila místní kancelář, úřední hodiny byly od 7 – 9 hodin večer.
Politická situace se vyhrotila v srpnu a počátkem září.
Henleinovský puč
Dne 12. září pronesl Ad. Hitler řeč na Norimberském sjezdu. Jeho projev byl hromadně poslouchán Němci a stal se signálem ke vzpouře v pohraničí. O tom, jakou měl projev odezvu v blízkém okolí, se dozvídáme z časopisu Pionýr z roku 1961. Autor Jan Kokoška získal informace od pamětníků puče ve Schwadwrbachu (Bublavě).
„Bylo to 12. září. Do hostince Schwaderbach Hof se scházeli muži v zelených kazajkách, ženy v pestrobarevných dirndlech a výrostci v kožených kalhotách. V sedm hodin měl v rozhlase promluvit Hitler. Krátce po sedmé hodině oznámil hlasatel, že zachvíli začne přenos z
Norimberka. Sál ztichl. Zanedlouho se ozvalo: Mluvím o Československu. Sudetští němci nejsou bezbranní, nejsou opuštěni. Prohlásil jsem před říšským sněmem, že další utlačování němců v Československu nemůže být trpěno…. Z rádia se ozval potlesk a souhlasné volání. Jeden národ, jeden vůdce, jedna říše! Teď přišla i naše chvíle! Vyvalili se před hostinec, zapálili pochodně a táhli obcí. Když došli k celnici, bylo jich přes dva tisíce.“
Pod titulkem Bouřlivé události v Kraslicích 12. září přinesly Národní listy zprávy o incidentech v Kraslicích. Dne 12. září probíhalo veřejné cvičení
Turnvereinu, které se stalo vhodnou příležitostí pro henleinovce uspořádat velkou protistátní demonstraci. Byli i ranění.
Následujícího dne – 13. září – na věži kostela ve Schwaderbachu vlál prapor s hákovým křížem, před vesnicí hlídkovali ozbrojení henleinovci. Od hranic přitáhl oddíl ordnerů s puškami a lehkým kulometem a zamířili k četnické stanici. Vyvlekli četníky z budovy a vedli je na celnici, jíž se zmocnili den předtím.
Do průběhu událostí zasáhlo družstvo finanční stráže ze Silberbachu. Zápis
fin. stráže z 12. 11. 1947 o tom udává:
„13. září ve 20 hod. vydal velitel družstva rozkaz k odchodu do
Schwaderbachu. Družstvo pod velením vrchního strážmistra Frant. Nováka bylo složeno z těchto členů: Jan Cheníček,
Frant. Moucha, Jos. Říšský, Boh. Kovanda, Jos. Frajer, Jos. Mahaut, Karel
Kasche, Karel Hájek, Jos. Brčák, Janovský, Sosna.
Oddíl se dostal až do středu obce Schwaderbach, kde stála Četnická stanice.Ta už byla opevněna a na prostranství stály zástupy ozbrojených Němců. Velitel družstva je vyzval, aby se rozešli. Odpovědí byla střelba a vrhání ručních granátů. Při prvních výstřelech protivníků byl usmrcen velitel oddílu Novák a strážmistr Brčák. Pro velkou přesilu musel oddíl ustoupit, zanechav na místě dva mrtvé.“ O henleinovském puči ve Schwaderbachu vypráví v reportážní četě Viděl jsem ukřižování anglický žurnalista Sydney
Murrel, který v roce 1938 pobýval v Československu. Líčí svou návštěvu u okresního hejtmana Grösmanna, od něho se dozvěděl o nepokojích v
Schwaderbachu, o zastřelení tří českých četníků a zatčení 26 četníků (posily z Kraslic), jež jako zajatci byli posláni do Německa.
Ze zápisu české finanční stráže se dozvídáme o tom, jak probíhal den 13. září v
Silberbachu, kde se podařilo udržet klid. Ordneři pod vedením Franze Bauera přišli k veliteli s návrhem, že chtějí předejít krveprolití, a proto má družstvo odevzdat zbraně. Velitel odmítl s odpovědí, že nikdy zbraně nevydá a jestliže padne jediná rána proti finanční stráži, bude Silberbach srovnán se zemí.
V souvislosti s událostmi ve Schwa. a Kraslicích bylo na okrese vyhlášeno stanné právo.
14. září v jednu hodinu v noci do Silberbachu přijely tři autobusy s českým četnictvem, v pět hodin přijela kolona pěti tanků. V bezhlasém tichu svítání tanky působily nepříjemným dojmem. Autobusy a tanky parkovaly u obecního úřadu. Doprava byla zastavena. U místního velitele Franze Bauera a u dalších byly provedeny domácí prohlídky. Po ulicích chodily hlídky, ve dne po dvou, v noci po třech až pěti mužích. V osm hodin veečer muselo být ve všech domech zhasnuto světlo. Byly to těžké dny, plné starostí. Obyvatelstvo bylo znepokojeno, mnozí lidé uprchli do Německa.
Tak popisuje dny po henleinovském puči v obecní kronice učitel Emil Klier, kronikář od roku 1933.
Německá školní kronika uvádí, že 13. září nebylo vyučováno. V noci do obce vpochodovalo české vojsko, které proti uvědomělým Němcům vystupovalo s největší brutalitou.V důsledku toho více než polovina obyvatel opustila domov, aby našla bezpečnost v Říši.
Uprchlí sudetští Němci byli sjednocování v sudetoněmecký freikorps. Jeho velitelem byl jmenován K.
Henlein, zástupce K. H. Frank. Jednotlivé roty byly umístěny 5 – 8 km za hranicemi, velitelství bezprostředně u hranic. Úkolem freikorpsu bylo znepokojovat hranice, akce měly být podnikány nejen v noci, ale i ve dne. Nepokojů v pohraničí využíval Hitler při jednání v
Berchtesgadenu, Godesbergu a Mnichově.
Mnichov
Při jednání v Mnichově dne 30. září 1938 bylo rozhodnuto vydat pohraniční území Německu.
Profesor Jung v knize Dějiny třetí říše připomněl mnichovskou konferenci a události po Mnichově.
„Konference státníků dokázala světu, čeho může dosáhnout vůle mírového řešení. Dohoda potvrdila, že Sudety musí být vyklizeny, a to počínaje dnem 1. října. Území musí být postoupena německým branným silám.
1. října bylo obsazování zakončeno. Radost lidí byla bezmezná.
Lid jako by vydechl po létech těžké poroby. Na domech vesele vlály vlajky s hákovými kříži.
Německá kronika se zmiňuje o tom, že 5. října do Silberbachu vkročila německá vojska. Nadšení místních obyvatel bylo bezmezné. 2.681 hlasů ze Silberbachu vyjádřilo souhlas s připojením k říši.
Obecní noviny od té doby nesou v záhlaví hákový kříž. Noviny z 15. října otiskly Hitlerův projev v Karlových Varech „K našemu návratu z dvacetiletého poddanství do svobody Velkoněm. říše.“ Adolf Hitler děkoval sudet.Němcům za pomoc a připomněl, že tak jako oni jsou hrdi na Velkoněm.říši, tak i toto Německo je hrdé na sudetské Němce. Takto tedy vítali Mnichov a události po něm sudetští Němci. Pro Čechy a celé Československo však znamenaly vydání státu na milost a nemilost
hitler. Německu. Tím byl dán základ Německu učinit ze svobodného Československa stát bez vlastí suverenity. Suverenity republiky se zvláště dotkla opatření, která si Berlín vymohl na úseku armády. Po mnichovském diktátu musela čsl.armáda opustit pohraniční kraje a opevnění. Stejně tak museli z pohraničí odejít všichni obyvatelé české národnosti.
Česká finanční stráž opustila Silberbach 1. října 1938. Krátká historie pěti a půl měsíců od Mnichova k 15. březnu 1939 (období tzv. „druhé republiky“) bylo pro Československo nekonečnou sérií hrozeb, nátlaků a provokací.
Definitivní rozbití čsl. státu, započaté Mnichovem, bylo dovršeno 14. března 1939. Slovenský sněm vyhlásil autonomii Slovenska. 15. března došlo k okupaci Čech a Moravy, zbytek Zakarpatské Ukrajiny obsadilo Maďarsko.
Psaná kronika strana 15 – 34