Slovo senátora
Sokolovsko vyhrává! Karlovarský kraj vyhrává!
Když jsem přemýšlel o tom, jak bude vypadat průvod Prahou, který jsem měl v plánu už od roku 2020, tak z toho přemýšlení vypadla tato dvě provolání z nadpisu. Ten průvod se letos konečně uskutečnil, přesněji 23. května. A tato dvě provolání dala současně i název skvělému koncertu, který se odehrál v krásném prostředí Valdštejnské zahrady v Praze v Senátu. Vystupovali tam muzikanti a umělci ze Sokolovska a zanechali jsme podle reakcí publika přímo v Senátu, tak potom i kolemjdoucích v ulicích Prahy, skvělý dojem. A to mě moc těší.
Závěrečný pochod centrem stál za to. S cedulemi Sokolovsko vyhrává! a Karlovarský kraj vyhrává! jsme šli od Senátu až na Kampu. Lidé tančili na ulici, vylézali z hospod, aby se podívali „co se to děje“, když slyšeli bubny a saxofony a pozoun a tuby a pikoly v centru Prahy. Mnozí turisté a návštěvníci Prahy si průvod točili, usmívali se, mávali a pohupovali se do rytmu, na Karlově mostě na nás zahoukala projíždějící loď.. Prostě Sokolovsko v Praze!
Už v roce 2020 jsem měl zajištěný termín v rámci Valdštejnského léta v Senátu, seriálu koncertů a dalších kulturních akcí, které v zahradě každoročně probíhají. A jelikož jsem měl pozvanou výbornou sokolovskou pochodovou kapelu Bohemian Marching Band, napadlo mě že bychom po koncertě mohli vyrazit i do ulic a ukázat Praze, jak skvělé muzikanty tu máme. Bohužel do toho zasáhla tehdy protiepidemická opatření, zahrada byla uzavřena a koncert zrušen. Termín u kapely jsem měl rezervovaný, náměstí tehdy uzavřena nebyla, tak jsme si udělali Senát v Sokolově a na Starém náměstí BMB zahráli. Letos už se to povedlo přímo v zahradě, kromě Bohemian Marching Band zahráli i skvělí Leleband z Chodova, což je ukulelový orchestr složený z desítek ukulelistů a v pohodovém ukulelovém rytmu hrají známé hity naší i světové hudby. Další část této akce bylo vystoupení sokolovských “slamerů” – SLAM POETRY je soutěž básníků a ti naši pravidelně vyhrávají na mistrovstvích ČR. Počasí vyšlo, i když jsme měli velké obavy. Moc děkuji všem interpretům z našeho regionu, kteří přijali mé pozvání a na této akci se podíleli. A také všem, co na večírek v Senátu přišli.
Přímo v zahradě jsme také spolu s Karlovarským krajem a se senátory Karlovarského kraje, Miroslavem Plevným a Věrou Procházkovou, zorganizovali a dali záštitu nad výstavou “Karlovarský kraj – ráj klidu, inspirace a divoké přírody”. Celý červen mohou tuto výstavu, reprezentující náš kraj, návštěvníci Valdštejnské zahrady vidět. Zahrada je přístupná veřejnosti každý den a je hojně navštěvovaná. Na vernisáži výstavy 5. června zahrály výborné hudebnice ze ZUŠ Horní Slavkov a skvěle reprezentovaly. Jsem moc rád, že je o našem regionu v Praze slyšet a že ho můžeme představit na tak krásném místě. V jedné z nejkrásnějších zahrad Prahy hned vedle proslulé krápníkové stěny.
Přeji vám krásné léto. A pokud navštívíte i Prahu a budete mít čas, nezapomeňte se podívat do Valdštejnské zahrady.
Miroslav Balatka, senátor
Bezpečnost regionu na prvním místě
Česká republika je jednou z nejbezpečnějších zemí a je v zájmu nás všech, aby tomu tak zůstalo. V mezinárodním srovnání se pohybujeme dlouhodobě v první desítce, za rok 2023 jsme se umístili na 8. příčce žebříčku nejbezpečnějších zemí světa. Je to dáno nejenom naší národní povahou, tradicí nebo atmosférou, ale také dlouhodobým dobrým výkonem Policie ČR a všech složek Integrovaného záchranného systému.
Seznámit se s konkrétní situací v našem regionu, vyslechnout si zkušenosti a nabídnout pomoc, přijel nedávno náš senátní Výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost pod vedením předsedy Pavla Fischera. Navštívili jsme společně Sokolov, Mariánské Lázně a Karlovy Vary. Téma bylo jasné – bezpečnost v regionu. Situaci v Policii ČR, kterou v našem kraji trápí dlouhodobě podstav a nedostatek státních policistů, jsme řešili jak v Karlových Varech s krajským policejním ředitelem plk. Michem Šavrňou, tak také se zástupci městských policií a státní policie v Sokolově. Specifikem našeho kraje z bezpečnostního pohledu je i velká koncentrace věznic. V našem malém kraji si odpykává trest ve třech velkých věznicích (Ostrov, Kynšperk, Horní Slavkov) přibližně 12 % vězňů z celé ČR. Společně s blízkostí Německa, kam za prací pendluje mnoho lidí, a také s tím, že pouze určité procento lidí je schopno a připraveno projít psychologickými testy a pracovat v bezpečnostních složkách, to tvoří velmi složitou situaci pro efektivní nábor lidí k policii a do vězeňské služby. A právě toto specifikum by se mělo odrazit i v možnostech pro zvýhodnění podmínek pro bezpečnostní složky v našem kraji. A o tom jsme také mimo jiné jednali.
V Mariánských Lázních se starostou Martinem Hurajčíkem jsme probrali bezpečnostní situaci i v kontextu větší koncentrace válečných uprchlíků z Ukrajiny, kteří tam tvoří, i díky možnosti zaměstnání v lázeňství, přibližně 10 % obyvatel města. Česká republika si dokázala obdivuhodně dobře poradit celkově s více než půl milionem lidí prchajícími před válkou, ale na bezpečnost v ČR, ani v Mariánských Lázních se to nijak výrazněji neprojevilo. Vyslechli jsme si také problémy se zajištěním školní docházky pro ukrajinské děti. To městu přináší vyšší náklady, na které částečně přispívá i rozpočet kraje. Mluvili jsme otevřeně i o dalších tématech tohoto krásného lázeňského města přímo v terénu.
Rád bych také zmínil další dva unikáty našeho kraje. Týkají se hasičů a IZS. Prvním unikátem je Svět záchranářů, což je jediné centrum v ČR, které nabízí nejen školám, jedinečné zážitkové vzdělávací programy v oblasti prevence celé škály záchranného systému. Od hasičů, zdravotnické záchranné služby, přes policii, silniční bezpečnost, železniční bezpečnost, až po mimořádné události. A další oblasti centrum chystá. Je o ně obrovský zájem, kalendář mají plný na více než rok dopředu. Toto centrum také obdivovaly návštěvy z dalších evropských států. A tím druhým naším unikátem, tentokrát čistě hasičským, je dronové vozidlo, které je jediné v ČR a které provozují u nás v kraji. Pomáhá u velkých požárů, jako byl například loni na Tisové nebo v roce 2022 v Českosaském Švýcarsku. Používají ho také při zásazích horské služby a bylo použito i v roce 2021 při odstraňování škod po tornádu na Moravě. Jsem moc rád, že jsem mohl také tyto dva unikáty našeho kraje ukázat ostatním senátorům a členům výboru.
Bezpečnost je prostě velké a velmi důležité téma. Současná doba nepatří mezi ty nejklidnější za poslední dekády. Zejména v mezinárodním kontextu, který má ale vliv i na naší bezpečnostní situaci. Proto je potřeba se mu náležitě věnovat.
Přeji vám klidný a bezpečný červen.
Miroslav Balatka, senátor
Potřebujeme fungující Krajský soud v Karlovarském kraji. Všichni
Karlovarský kraj je posledním a jediným krajem v ČR, který nemá na svém území zřízenu alespoň pobočku Krajského soudu. Ten, kdo potřebuje služby krajského soudu, musí za ním do Plzně. A to přesto, že byl už před více než 22 lety schválen zákon, v jehož příloze se praví, že v Karlových Varech má být zřízena pobočka Krajského soudu v Plzni. Tento zákon nabyl účinnosti 1. 4. 2002. Ne, to není a nebyl Apríl.
Žádný ministr spravedlnosti, potažmo žádná vláda za posledních více než 20 let nedokázala tento zákon naplnit. A že už se jich za tu dobu vystřídalo. Tento nepříznivý stav má negativní dopady nejenom na občany kraje, ale i na profesní růst soudců okresních soudů. Karlovarský kraj dlouhodobě usiluje o to, aby pobočka krajského soudu v našem kraji pro občany kraje byla. Na jeho stavbu je už léta připravený projekt i platné stavební povolení. Ale ministerstvo spravedlnosti nemá stále ani vyčleněné prostředky na realizaci stavby v plánu svých investic.
Je nám jasné, že se jedná pro stát o nákladnou záležitost. I proto hejtman spolu s dalšími hledali levnější řešení a tím by mohlo být umístění pobočky krajského soudu do vhodných objektů areálu Okresního soudu v Chebu. Státu by se tak ušetřily prostředky v řádu stovek milionů. Už v roce 2021 krajské zastupitelstvo schválilo zákonodárnou iniciativu Karlovarského kraje, která by toto umožnila. Ale tato iniciativa nebyla dosud ve Sněmovně, která je nyní na řadě, projednána a čas dále běží.
Náš kraj je malý a má malé zastoupení v parlamentu. Z celkového počtu 281 zákonodárců máme pouze 5 poslanců a 3 senátory. Abychom něčeho dosáhli na centrální úrovni, je potřeba, abychom v zájmu kraje jako zákonodárci táhli za jeden provaz bez ohledu na stranickou příslušnost. Ta by měla jít v takovou chvíli stranou. A hledali podporu i v dalších krajích. I proto jsme v Senátu na Podvýboru pro regiony v transformaci, který je složen ze senátorů našeho, Ústeckého a Moravskoslezského kraje napříč politickým spektrem, na můj návrh v březnu projednali a schválili usnesení, které podporuje vyřešení tohoto letitého problému a vyslali ho směrem k ministerstvu, premiérovi a Poslanecké sněmovně. Podobné usnesení by měl nyní projednat i obdobný podvýbor ve Sněmovně. Zesílíme tak náš společný tlak na odpovědná místa, aby se mohlo už konečně po 22 letech najít řešení, jak zajistit služby krajského soudu na území našeho kraje.
Miroslav Balatka, senátor
Region se otvírá mladým vzdělaným lidem. Jsou tu potřeba
Nedostatek mladých vysokoškolsky vzdělaných lidí v regionu považuji za jedno z nejdůležitějších témat, které potřebuje náš region řešit. Je to v zájmu nás všech zde žijících lidí. Nedostatek vzdělaných lidí se totiž negativně propisuje do mnoha oblastí. Nejenom do zdravotnictví a školství nebo sociální péče, ale i do dalších oblastí, jako jsou projektování, služby, podnikání, úspěšnost v čerpání dotací, rozvoj regionu a mnoha dalších. Jsme v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí zhruba na polovině celostátního průměru, přesněji 10,5 % v Karlovarském kraji ku 18,7 %, což je průměr ČR. Vyšší procento vysokoškolsky vzdělaných lidí znamená také vyšší prosperitu regionu, vyšší úroveň služeb, vyšší mzdy a ve výsledku také vyšší kvalitu života celého regionu. Jak ukazují data, toto platí nejenom v ČR.
Nedobrá vzdělanostní struktura regionu a nedostatek vysokoškolsky vzdělaných lidí trvá už roky a má mnoho příčin. Jejich podrobnější analýza by byla na několik stran. Jsem moc rád, že se kraj začíná zlepšení vzdělanostní struktury obyvatel systematicky věnovat. A myslím, že by mohl i víc. Zabývá se zejména podrobným sběrem informací mezi odcházejícími i vracejícími se. Na základě vyhodnocení takto sebraných dat vytváří nebo zlepšuje nástroje, které by nepříznivý trend mohly zpomalit nebo zastavit. Jedním z mnoha takových nástrojů jsou tzv. krajská stipendia, která byla za poslední dva roky výrazně posílena. Pomáhají rodinám vysokoškoláků s finančním zajištěním studia výměnou za to, že po studiu absolvent nastoupí v našem kraji a odpracuje si první roky své kariéry v kraji. Mnoho jich zde potom už zůstane. Stipendia jsou určena pro všechny vysokoškoláky, zejména výhodné podmínky jsou pak pro budoucí lékaře, učitele a sociální pracovníky, kteří v kraji nejvíce chybí. Je dobré, aby o tomto instrumentu vědělo a využilo ho co nejvíce studentů. Dále jsou tu náborové příspěvky a pobídky kraje a měst pro lékaře a zřizování ordinací, které také hrají důležitou úlohu. V kraji také začal působit koordinátor, který se věnuje oblasti návratu lidí do kraje. A že je to práce velmi potřebná a hlavně důležitá, o tom není pochyb. Výsledky se dostaví nejdříve po letech, o to víc je potřeba se tomu opravdu vážně a usilovně věnovat. Nejlepší by ovšem bylo, kdyby se tomuto věnoval kraj už před deseti lety.
Je zajímavé, jak velký význam má pro návrat mladých lidí po škole do kraje něco, tak neuchopitelného, jako je vnímání kraje i v nás samotných. Nezřídka se mladí lidé z kraje setkávají v rodinách a v okolí od dětství s tvrzeními, aby se nevraceli, že to tu za moc nestojí. Je zde mnoho předsudků, které už dávno neplatí ale které mají velkou setrvačnost. Pro mladé lidi je také důležité vědět, že je tady v kraji potřebujeme. Nebojme se jim to říkat. Máme to tu krásné, máme to tu rádi, jsme tu doma a s nimi nám tu bude ještě lépe.
Miroslav Balatka, senátor
Výstava umělce z regionu v Senátu
“Je to první výstava obrazů, která mě opravdu zaujala.” “Dají se obrazy koupit? Jeden se mi moc líbí.” “Jako opravdu dobrý, originální, to je pecka.” To jsou vybrané komentáře mých kolegů senátorů a zaměstnanců Senátu těsně po instalaci výstavy, nad kterou mám záštitu a kterou jsme zorganizovali. Ve Valdštejnském paláci jsou tři místa, kde mohou senátoři uspořádat výstavu a prezentovat tak umělce nebo například města a zajímavá místa ze svého obvodu. Tyto výstavy pak mohou vidět návštěvníci Senátu z celé republiky, zahraniční návštěvy, zkrátka všichni, kteří do Senátu zavítají.
“Má přijít 90 lidí na vernisáž? Tolik? Kam se vejdou? Většinou na vernisáže dorazí kolem 30 lidí.” To byly obavy na straně pracovníků odboru Senátu, který se podílí na organizaci výstav a vernisáží, zajišťuje prostory a podporu při instalaci. Všechno nakonec dopadlo na výbornou, ale popořadě.
Dva měsíce, od ledna do 10.3.2024 je v Senátu, v Mytologické chodbě Valdštejnského paláce k vidění výstava obrazů s názvem “Pozdravy z lázní a blízkého vesmíru” malíře z Mariánských lázní Jana Suzna Sozanského. Jeho olejomalby a kresby, které jsou často inspirované jeho milovanými Mariánskými Lázněmi, ale i sci-fi, a které zpravidla obsahují vtip nebo hlubší poselství, přilákaly na vernisáž nakonec opravdu více než 90 lidí. To Senát na vernisáži ještě nezažil. Přijeli jak lidé z našeho kraje, tak mnoho Pražanů. Byl to velmi příjemný a originální večer, na vernisáži se o hudební rozměr postaral kytarista a zpěvák Oldřich Neumann ze skupiny Znouzectnost a zazněly také básně Jana Hauberta, který je zpěvákem ve skupině Visací zámek. Za bezchybný průběh vernisáže bych chtěl poděkovat všem, kteří se na ní podíleli. Na závěr ještě proběhla komentovaná prohlídka historických prostor Valdštejnského paláce.
Už jsem měl v minulosti zarezervované termíny pro dvě výstavy, oba bohužel překazila covidová krize a protiepidemická opatření, nakonec se ani jedna z těchto důvodů nemohla konat. Letos poprvé se to konečně podařilo. Mám z toho velkou radost a jsem rád, že se náš region a kraj tímto způsobem prezentuje na takto prestižním a krásném místě.
Nevím, zda budete číst tyto řádky včas, ale mám pro vás ještě jedno pozvání. Na sobotu 9. 3. 2024 plánujeme s autorem Janem Sozanským komentovanou prohlídku výstavy. Pokud byste se chtěli zúčastnit, ozvěte se mi na balatkam@senat.cz, popřípadě mé asistentce, počet míst je omezen.
Přeji vám krásný březen. Miroslav Balatka, senátor
V Lokti vzniká zubní klinika s 12 ordinacemi
S problémem sehnat zubaře se v našem kraji setkal téměř každý. A nejen v našem, situace je obdobná skoro ve všech krajích v republice, a to dlouhodobě. Zdravotním pojišťovnám, které mají dle zákona povinnost zajistit dostatečnou zdravotní péči, se tato jejich role dlouhé roky opravdu nedaří. Lidé ale lékařskou péči, tu zubní nevyjímaje, potřebují. I proto tuto funkci zdravotních pojišťoven suplují někteří politici Karlovarského kraje, obcí a měst různými pobídkami pro zřízení ordinací. Snaží se tak pro občany zajistit lepší zdravotní péči a dostat do našeho regionu lékaře. Karlovarský kraj také studentům žádaných profesí poskytuje stipendia, která mohou jim a jejich rodinám ulehčit nebo umožnit nákladné vysokoškolské studium. Systém stipendií doznal loni změn, zvýšily se také vyplácené částky. Nově se stipendia v našem kraji poskytují nejen studentům medicíny, ale také studentům pedagogických fakult a studentům sociálních služeb. Kvalifikovaných pracovníků je u obou těchto profesí velký nedostatek. Stipendistů každý rok utěšeně přibývá, což je skvělá zpráva. 80 % z nich navíc v našem kraji zůstává i po vypršení zpravidla pětileté lhůty, která je podmínkou stipendijního programu.
Ale zpět k loketské zubní klinice. Nápad na její zřízení se objevil už v roce 2017, avšak ne v hlavě politiků, ale v hlavě čerstvého absolventa zubního lékařství MDDr. Dana Kábrta, který také pobíral krajské stipendium. Už měl vyhlédnutý objekt v Lokti na náměstí, a aby si mohl na specializovaném pracovišti mimo kraj doplnit vzdělání a následně kliniku rozjet, požádal Karlovarský kraj o dvouletý odklad pracovního nástupu. Tehdejší vedení kraje ale této žádosti nevyhovělo. Nikdo s ním nejednal, nikdo si ho nepozval, aby vysvětlil, co má v plánu a proč o odklad žádá. Pouze mu formálním dopisem oznámili, ať stipendium vrátí. Tehdejší přístup Karlovarského kraje ho překvapil a mírně řečeno nenadchnul. Stipendium vrátil. Dodělal si specializaci a v roce 2020 otevřel kliniku s velmi zajímavým konceptem a systémem s pěti lékaři a ordinacemi. Ale v Litoměřicích. Bohužel. V současnosti tato zubní klinika výborně prosperuje, má nejmodernější vybavení včetně zubního CT, 10 zubařů, dentální hygienistky, 8 ordinací, vlastní laboratoř. Tohle jsme už v Lokti mohli mít..
S Danovým tátou Tomášem Kábrtem ze Sokolova jsme dlouholetí kamarádi a jsme v kontaktu. V roce 2022 jsme se na zubní kliniku v Litoměřicích jeli podívat spolu s hejtmanem Petrem Kulhánkem, který má zdravotnictví v gesci, a radním pro sociální věci Robertem Pisárem a navázali jsme metodickou spolupráci. Když se pak uvažovalo, jak naložit s objektem bývalé průmyslovky v Lokti na náměstí, která je ve vlastnictví kraje, nápad zřídit kliniku právě tady byl opět na stole. Záměr se rozjel v roce 2023, v krajské budově má vzniknout klinika s 12 ordinacemi a s 8 byty pro lékaře. Vše je v pohybu, studie je hotová, ale aktuálně záměr narazil na nesoulad s platným územním plánem města Lokte – podle něj totiž v této původně školské budově není možné vybudovat více než jeden byt. Změna územního plánu je v řešení, bude ale stát čas a zpoždění. Byla iniciována změna územního plánu a kraj slíbil maximální podporu včetně finančního krytí.
Jsem rád a oceňuji, že do toho kraj nyní takhle šlape. A těší mě, že jsem tomuto nápadu mohl alespoň trošku pomoci. Moc bych si přál, aby zubní klinika, která v Lokti mohla být už v roce 2020, vznikla co nejrychleji.
Miroslav Balatka, senátor
Bilancování roku 2023 tentokrát trochu jinak. A ještě něco navíc.
Chtěl bych vám všem popřát moc hezký celý nový rok, plný spokojenosti, optimismu, radosti, štěstí a hlavně zdraví. Také ať vám přinese co nejméně zbytečných konfliktů a celkově více klidu. Doba není jednoduchá, v Evropě se válčí, dopadá na nás spousty skličujících informací a také ekonomických důsledků stavu současného, poněkud zdivočelého světa. Žijeme ale v jednom z nejbezpečnějších svobodných států a v té šťastnější a bohatší části planety Země. Někdy na to vzhledem k mnoha katastrofickým zprávám, které se na nás hrnou, zapomínáme. Každá ekonomická krize jednou skončí a je pravděpodobné, že se situace začne lepšit už v příštím roce. Současné ceny pohonných hmot už jsou stejné, jako byly v roce 2021, další ceny také začínají klesat. Uvidíme. Nicméně bývá zvykem na začátku roku bilancovat ten předchozí. Pokusím se na minulý rok podívat z hlediska toho, co je ve všech krizích a těžkých situacích nejdůležitější. A to je to, jak si umíme jako lidé vzájemně pomáhat a přinášet si radost.
Loňský rok byl v tomto ohledu velmi zajímavý. Je úžasné, že v ČR je 1,5 milionu (!) dobrovolníků, tedy lidí, kteří mají nějakou zkušenost s prací pro druhé bez nároku na mzdu. To je přibližně každý desátý člověk.. Aktivních dobrovolníků je přibližně 600 tisíc a toto číslo se stále zvyšuje. Mne například potěšilo, že mnoho mladých lidí věnuje svůj čas třeba čtení hendikepovaným lidem ze zařízení Pramen v Mnichově v našem regionu, ale také na mnoha dalších místech, třeba v nemocnicích. Dobrovolníci také pomáhají při různých krizových situacích. Loňský rok byl také velmi zajímavý z hlediska sbírek, kterých bylo nespočet. Radost přinášejí projekty, jako jsou Ježíškova vnoučata, kdy lidem v domovech seniorů kupují lidé dárky podle jejich přání. Jako malý zázrak může působit letošní srpnová sbírka pro Martínka, kdy se pro zahraniční léčbu velmi vzácného a vážného onemocnění tohoto malého kluka podařilo vybrat za 35 dní přes 151 milionů korun od více než 307 tisíc dárců. Rekordní byla letos také například podzimní sbírka potravin pro potravinové banky, kdy se podařilo sebrat 718 tun potravin, což je nejvíce v historii sbírky. Potravinové banky jídlo distribuují lidem v krizové situaci. Kromě pomoci doma jsou lidé v ČR ochotní posílat své peníze i na pomoc do zemí, které na tom jsou násobně hůře než my, ať už z důvodu válečných konfliktů nebo přírodních katastrof. Celkově to jsou nemalé částky v řádech stovek milionů. To, že jsme jako občané ČR připraveni pomáhat, je podle mého velmi dobrou zprávou. A těch je v posledních letech méně, nebo jsou přehlušeny těmi negativními.
A mám pro vás navíc ještě jedno bilancování. A to rovnou necelých pěti let. Tak dlouho totiž píšu pravidelně téměř každý měsíc články do obecních a městských Zpravodajů, jako je tento. S mým týmem jsme se rozhodli jejich část publikovat v útlé knize, která je nyní už i ve fyzické podobě v malém nákladu vytištěná a která nese název “Náš region očima senátora”. Pokud byste měli zájem, můžete si o tuto publikaci napsat a posoudit, jestli se nám povedlo vybrat za těch pět let ty nejzajímavější texty nejenom o mé práci. Články jsme doplnili fotografiemi a také jsem k nim dopsal komentáře, jak to, co píšu v článku nakonec dopadlo nebo můj současný pohled na věc. Vzhledem k tomu, že je výtisků málo, vylosujeme pět výherců, kteří k žádosti o publikaci připojí správnou odpověď na otázku: „Kdo byl první předseda Senátu parlamentu samostatné republiky na našem území?“. Knihu v elektronické podobě a také kontakty, kam je možné odpovědi e-mailem nebo dopisem do 31. 1. 2024 zaslat, najdete na mých webových stránkách www.miroslavbalatka.cz.
Přeji vám krásný leden a šťastný rok 2024. Miroslav Balatka, senátor
Staňte se Ježíškovým vnoučetem
Tohle je opravdu skvělý nápad, který bych moc rád podpořil. Ježíškova vnoučata je název dnes již celorepublikové záležitosti, díky které se plní malá i větší přání lidí v domovech seniorů. Letos už osmým rokem a několik let i u nás v Karlovarském kraji. Nejde jen o samotný dárek, ale i o to, že se díky tomuto nápadu spojí životy lidí mezi generacemi. Tato spojení, která by bez tohoto nápadu pravděpodobně nikdy nenastala, se mohou stát přínosem pro obě strany. Je to snadné, možná snadnější, než byste si mohli myslet.
Celé to funguje tak, že klient domova důchodců napíše své přání, a to se potom za pomoci pracovníků těchto zařízení zveřejní spolu s dalšími na stránkách www.jeziskovavnoucata.cz. A dárci se na tyto stránky mohou podívat a vybrat si, kterému seniorovi se stanou “Ježíškovým vnoučetem”, které přání splní. Přání jsou to velmi pestrá, od návštěvy větrného tunelu nebo tandemového seskoku padákem přes Vystoupení kouzelníka v domově pro seniory až třeba po křeslo k televizi nebo nové rádio. Je možné i osobní doručení dárku nebo zaslání zásilkovou službou. Pokud dárce – Ježíškovo vnouče – nechce darovat konkrétní dárek, může darovat peníze, které se skládají v této sbírce na větší a dražší dárky nebo potřebné pomůcky.. Přijde mi to prostě skvělý nápad.
S nápadem přišla v roce 2016 Olga Štrejbarová z Jihlavy, kde pracovala jako redaktorka Českého rozhlasu. A po jednom z natáčení reportáže v domově důchodců ji napadlo zkusit nějak přinést radost právě do těchto zařízení. Oslovila domovy důchodců a nabídla splnění vánočních přání. A zkusila pomocí sociálních sítí oslovit dobré lidi. Vůbec nevěděla, jak to celé dopadne, ale nakonec se jí hned první rok podařilo díky dárcům splnit přání hned šesti stům seniorkám a seniorům v okolí Jihlavy. V dalších letech už postupovala ve spolupráci s Českým rozhlasem a jeho nadací, stala se z toho celorepubliková akce a v předvánočním čase splní přání každý rok kolem 16 tisícům lidí. Jestli Vás to zaujalo, jděte se na webové stránky podívat. Uvidíte.
Přeji Vám pokud možno klidný advent a krásné prožití vánočních svátků s vašimi blízkými, s rodinou, s lidmi, které máte rádi. A vzpomeňte si také na ty, kteří nemají tolik štěstí, že mohou strávit svátky tak, jak by si přáli.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Slovo senátora – listopad 2023
Pište mi
Když jsem se letos na jaře snažil žákům 9. tříd v Sokolově vysvětlit samotnou podstatu povolání zastupitele a politika, říkal jsem jim, že politik je ten, který přenáší sdělení od občanů na místa, kde se s tím či oním problémem může něco udělat. Něco změnit k lepšímu. Komunikace s občany, vysvětlování kroků nebo rozhodnutí a přenos informací od občanů svého regionu na ta správná místa by měla být u politika jednou z nejdůležitějších činností. Takhle politiku a její význam osobně chápu. Politika má být služba občanům.
Každý region má své specifické problémy. Některé jsou podobné nebo stejné napříč republikou, ale ta konkrétní témata, spjatá s regionem, vnímají lidé často více a jejich znalost je pro mě důležitá. I proto se jako senátor pravidelně scházím se starosty obcí jako zástupci občanů na společných setkáních každého půl roku. Navštěvuji také pravidelně obce a jejich starosty, navštěvuji ředitele firem v regionu. Abych situaci co nejlépe „zmapoval“. Mapování je pro mne jako geodeta ostatně známou úlohou a vždycky mne bavilo a stále baví, i v tomto přeneseném významu. Dobrou znalost situace v regionu, který zastupuji, považuji za naprostou nutnost k mé práci jako politika. Pořádám mnoho různých akcí pro veřejnost, abychom se mohli potkat. Koncerty, přednášky s historiky, zvu do regionu zajímavé osobnosti, nebo slavím s občany důležitá výročí, jako je například již tradiční oslava státního svátku 28. října u rozhledny na hoře Krudum ve Slavkovském lese, kam chodíme již od roku 2018. S mnoha z vás jsem za ty roky osobně mluvil a měli jsme možnost si takto vyměnit informace. Setkávání s lidmi mi dá také vždy nejlepší zpětnou vazbu, jak dělám svoji práci. Setkávání a vzájemná komunikace je pro mne velmi důležitá.
A teď se konečně dostávám k nadpisu tohoto článku. Neměl jsem možnost se za těch pět let setkat s vámi všemi. A třeba máte na srdci něco, co byste mi rádi sdělili, o co byste se se mnou rádi podělili. Budu rád, když budu vědět, co vás trápí, co vás naopak těší, z čeho máte radost. Co se vám podařilo. Nebo s čím bych vám nebo našemu regionu mohl třeba pomoci. Nebo máte nějaký nápad. Nebojte se mi to napsat. Popřípadě se můžeme sejít. V Sokolově mám regionální senátorskou kancelář, její dveře jsou vám otevřené. Jsem tu pro vás.
Chtěl bych vám popřát krásné a klidné podzimní dny.
senátor Miroslav Balatka
B. Němcové 2042
356 01 Sokolov
email: balatkam@senat.cz
telefon na asistentku: 774 045 003
Naši hrdinové
Je dobré si připomínat hrdiny, ti jsou součástí naší historie, naší identity, jsou důležití proto, abychom si uvědomili, kdo jsme, jaké hodnoty jsou pro nás důležité, čeho si vážíme a k čemu vzhlížíme. Také abychom si byli jistější v dobách, kdy je nejistota nebo strach mezi lidmi větší. Když si řekneme „naši hrdinové se tehdy nebáli, překonali svůj strach a udělali něco, co považujeme za hrdinství“, cítíme, že je pravděpodobnější, že bychom i my byli možná schopni něčeho podobného, pokud bychom se dostali do podobné situace. Odvaha je nejen v dobách nejistoty důležitá. Odvážných příběhů v naší historii najdeme mnoho. Je dobré vnímat, že je v naší historii i současnosti opravdu mnoho odvahy a statečnosti.
Nedávné výročí 13. a 14. září připomnělo příběh statečnosti a odvahy prvorepublikových četníků a příslušníků naší armády bránit bezpečnost, územní celistvost, demokracii a svobodu našeho státu v roce 1938. Tehdy nacistické Německo, agresivní soused vyvíjelo tlak na německou národnostní menšinu, která žila na našem území. Bojovnou rétorikou příslušníky této své menšiny burcovalo a vzbuzovalo v nich pocit, že jsou u nás méněcennými a utlačovanými občany. Nacistický tisk a rozhlas rozdmýchával napětí a nejistotu mezi lidmi, kteří zde žili spolu v míru a spolupráci dlouhé roky. Německo však mělo zálusk na naše území, které skrývalo za zájem o německou menšinu. Henleinovci pořádali pochody, demonstrace, křičeli nacionalistická hesla o tom, jak jsou utlačovaní, nesvobodní, jak je jim ubližováno a v náručí Německa, jehož národnost mají, by jim bylo líp. Napětí ve společnosti by se dalo krájet.
Na několika místech tito zfanatizovaní Němci, přesvědčení o své nadřazenosti a posíleni norimberským projevem vůdce, zaútočili v osudových zářijových dnech 1938 na několika místech na četnické stanice v pohraničí. Tehdejší četníci se bránili, ale několik jich zaplatilo životem. Byli to čtyři četníci z Habartova, jeden četník a pět československých vojáků v Krajkové a tři četníci v Bublavě. Šlo převážné o mladé lidi. Moc mne těší, že například v Habartově, kde jsem se letos opět zúčastnil piety, byl o toto připomenutí velký zájem veřejnosti a že Habartov na své hrdiny nezapomíná. Pietní akt byl i díky spolku Prapor SOS Falknov nad Ohří, který na pietě tradičně spolupracuje a udržuje prvorepublikovou tradici, velmi důstojný. Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří se zasluhují o to, aby se na toto období a na naše hrdiny nezapomínalo.
Od roku 2014 je znovu v Evropě vyvolávána nejistota a nenávist mezi lidmi a opět je za tím snaha ovládnout území sousedního státu. Je to nedaleko od našich východních hranic a metody současného agresora jsou velice podobné. Jak skončila snaha „mírového řešení“, tedy politiky appeasementu v roce 1938, kdy Evropa agresorovi ustoupila postoupením našeho pohraničí, jež stvrdila Mnichovská dohoda, myslím všichni víme. Tehdejší snaha po mírovém řešení skončila největším světovým konfliktem v dějinách s miliony obětí. Jsem rád, že se Evropa poučila a agresorovi dnes už neustupuje. Naopak pomáhá napadenému menšímu státu se bránit. Jsem moc rád, že se za těch 85 let, které letos uplynulo od ozbrojených útoků na četnické stanice, přístup Evropy změnil.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Komu čím pomáháme?
Dne 21. srpna jsme si připomněli velmi smutné 55. výročí napadení Československa „bratrskými“ vojsky Varšavské smlouvy a začátek okupace. V době, která následovala těsně o invazi a kdy alespoň trochu svobodně fungoval zbytek českých médií, zasypávali okupanti naši zemi dezinformačními (lživými) letáky a také „novinami“ s názvem Zprávy. Byla to součást jejich invaze. Není divu, že Zprávy tehdy Leonid Brežněv označoval jako jediné objektivní noviny v Československu. Tímto způsobem tehdy Sověti na našem území šířili „svůj pohled z druhé strany“, strach a lži. A poměrně primitivní propagandu. Snažili se lží ospravedlnit neospravedlnitelné, a to vojenské napadení území Československa, svého souseda. Facebook ani internet tehdy neexistoval, musel jim posloužit starý dobrý papír.
Dnes to mají dezinformátoři snazší, často za pomoci obelhaných důvěřivých lidí šíří formou například řetězových e-mailů nesmysly a lži přímo do našich počítačů a telefonů, nebo zařízení našich blízkých. Nebo také pomocí sociálních sítí. Jejich principy se od dob KGB mnoho nezměnily. Ale od tehdejší primitivní propagandy a lží je nyní novým prvkem snaha relativizovat a znevěrohodnit úplně všechno. A to pomocí zahlcení informačního prostoru obrovským množstvím informací, které různé události popisují. Od polopravd po absolutní nesmysly. Pak aby se v tom čert vyznal. A výsledek? Mnozí si pak řeknou: „Bůhví, jak to vlastně bylo, pravda neexistuje, nedá se ničemu věřit.“ Ale celý náš demokratický svět stojí na důvěře, důvěře v systém, svobodné volby, důvěře v politiku a její kontrolu. Šíření neověřených a často anonymních nebo smyšlených zpráv je jako roznášení sovětských novin „Zprávy“ do schránek našich blízkých v roce 1968.
Nenechte se podvádět, nenechte se obelhávat. Mluvte s vašimi blízkými o tom, jaká média čtou, komu věří, co sdílejí. Používejte svůj rozum a také si klaďte otázku „Cui bono“, tedy „Komu ku prospěchu“, kterou už v roce 52 př. n. l. zpopularizoval Marcus Tullius Cicero. Komu šíření zprávy, kterou čtete, bude ku prospěchu. Nejvíce ohrožení podvodnými a neověřenými informacemi bývají většinou někteří důvěřiví senioři nebo nespokojení lidé se sklonem věřit konspiračním teoriím. Ne náhodou se také proticovidové a antiočkovací skupiny na sociálních sítích proměnily jako mávnutím proutku ve skupiny šířící současné ruské zájmy, které podkopávají současnou příkladnou evropskou jednotu v pomoci agresorem napadenému demokratickému státu. O takové evropské jednotě a pomoci by se nám Čechoslovákům v roce 1938 nebo 1968, kdy jsme byli sami napadeni, mohlo jenom zdát. Často dnes také tyto „Zprávy“ šíří strach, závist a nenávist, probouzí ono pověstné tekuté zlo mezi lidmi. Probouzí to nejnižší, co v lidech je. Jde z toho někdy až strach jako bychom neměli dost obav ze současné situace, kdy je ruská válka nedaleko od nás se všemi jejími dopady. Slovo má obrovskou moc a někdy se na to zapomíná. Myslete na to prosím i vy. Jenom vzájemná pomoc, laskavost, pravda a důvěra může vzdorovat zlu a nenávisti.
Přeji vám krásné a klidné září plné babího léta.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Dobrých zpráv není nikdy dost – medici se chtějí vracet
Mladí studenti medicíny se hlásí k životu u nás v kraji. Jenom za rok 2023 je jich více než 50. A to je výborná zpráva. Aby se zde dobře a kvalitně žilo, potřebujeme dostatek lékařů, ale také učitelů, sociálních pracovníků a dalších vysokoškolských profesí. Chytré děti tu máme, ale potřebujeme, aby nám odsud mladí po vystudování neodcházeli a aby si studium mohli dovolit i talentovaní z rodin s nižšími příjmy. Potřebujeme tu vzdělané lidi, náš kraj má podle sčítání obyvatel z roku 2021 pouze 10,5 % vysokoškolsky vzdělaných, což je nejméně z ČR. Republikový průměr je 17,6 %. Pokud tu mladí po vystudování zůstanou, povede to ke zvýšení nejen úrovně zdravotnictví a služeb, ale také školství, přinese to vyšší nároky na kvalitu bydlení, kulturního a sportovního vyžití. Vzroste také možnost k podnikání a celkově to bude mít velmi příznivý vliv na kvalitu života v kraji a jeho rozvoj. Současné vedení Karlovarského kraje se snaží všemi dostupnými prostředky, aby tomu tak bylo. Kromě finanční podpory obcí, jejich rozvoje, různých kulturních a sportovních aktivit, podpory rodin, prevence kriminality, příspěvků pro hasiče, atd., výčet všeho by byl velmi dlouhý, také podporuje vysokoškoláky a jejich návrat do kraje. A výsledky jsou velmi pozitivní.
Díky novým nebo vylepšeným stipendijním programům kraje a práci odboru zdravotnictví pod vedením Ing. Aleny Šalátové, který je v gesci hejtmana Ing. Petra Kulhánka, se konečně snad podaří, aby tu po dokončení studia zůstávali více zejména absolventi lékařských fakult. Tito vysokoškoláci u nás mohou nově získat stipendijní příspěvek 150 000 Kč ročně. Studium si tak bude moct dovolit více studentů. Současný příspěvek jim pokryje náklady na studium téměř celé. A je vidět, že zájem je. Jen za první polovinu roku 2023 bylo přijato již 51 žádostí – 14 na studium zubního lékařství a 37 na studium lékařství všeobecného. Studenti se zavazují pracovat v Karlovarském kraji jako lékaři po dobu minimálně 3 – 5 let, podle toho, jak dlouho stipendium čerpají. Pak už jen zbývá doufat, že se za tuto dobu v našem velmi pěkném, nádhernou přírodou obdařeném kraji usadí, najdou si odpovídající bydlení, založí rodinu a zůstanou.
Zájmem kraje je lákat i lékaře odjinud. Současná vlna těch, kteří odcházejí do starobního důchodu, je velká. A lékaři chybí v celé republice. K tomu, aby přišli zrovna k nám, pomáhají náborové příspěvky, příspěvky pro podporu vzniku ordinací, dotace na pořízení a obnovu zdravotnické techniky a přístrojů apod. Na ordinace přispívá nejen kraj, ale i některá města a obce.
Tak rozsáhlou podporu nemá nyní žádný jiný kraj v České republice. Pevně věřím, že snaha současného vedení kraje, měst a obcí, povede k úspěchu, obrovského potenciálu našeho regionu využijeme a nastoupený trend bude pokračovat.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Dejme prostor mladým lidem – jak vylepšit místo kde žijí?
Šikovní mladí lidé často odchází z našeho regionu studovat a pak už se sem nevrací. A to je opravdu problém, hlavně do budoucna. Bez dostatku mladých vzdělaných lidí vázne rozvoj regionu, po všech stránkách. Ptám se vždy, když navštívím nějakou základní nebo střední školu, kdo z nich tu chce zůstat, a moc se jich nehlásí. Když ale dostanou prostor vyjádřit se k místu, kde žijí, vymyslet, jak ho vylepšit, aby se jim zde líbilo, začnou se dít věci. Byl jsem svědkem prezentace projektů žáků 9. tříd 6. ZŠ “Vylepši Sokolov” a bylo to velmi zajímavé a rád bych vám o tom napsal.
Projekt vymyslela paní učitelka Tereza Hošmanová po mých návštěvách školy, kdy jsem společně se žáky mluvil o volbě povolání. Snažil jsem se jim přiblížit moje dvě profese. Co dělají zeměměřiči, co je katastrální mapa, kde všude je zeměměřič a geodézie potřeba a potom také co dělají politici. A co to politika, jak komunální, ale také krajská a celostátní, vlastně je. Jaké je být zastupitelem nebo senátorem, jak demokratická politika funguje, a také jak může politika měnit a vylepšovat život kolem nich. A ptal se jich, co by chtěli ve městě zlepšit, co se jim nelíbí, jak by si představovali místo kde žijí.
Projekt „Vylepši Sokolov“ paní učitelky byl z mého pohledu výborný nápad a byl jsem moc rád, že jsem se představení projektů samotnými žáky mohl zúčastnit. A měl jsem tak příležitost si jejich často velmi propracované nápady a představy poslechnout a vidět. Žáci přemýšleli nejen o tom, co by se jim v Sokolově líbilo, ale zároveň uvažovali také o ekonomice navržených projektů, o jejich umístění nebo o energiích. Zajímavá byla i šířka záběru. Od praktických vylepšení městského mobiliáře na konkrétních místech, přes kulturně sportovní akce, prostory pro setkávání teenagerů, vybudování discgolfového hřiště, knihovny nebo propracovaného parkoviště, až po rekonstrukci hotelu nebo konkrétní staré průmyslové budovy v nedalekém Dolním Rychnově. Rekonstrukce by budově vdechla nový život a smysl, jako takovému zábavně kulturnímu komunitnímu centru s kavárnou na střeše. Projekty jsme spolu s žáky bodovali, což bylo pro mne velmi těžké, všechny nápady byly opravdu zajímavé a vítězové byli podle mého všichni. Nejvyšší počet bodů získala nakonec vize na využití staré průmyslové budovy v Dolním Rychnově. Pro vítězný tým jsem měl připravený dort a i vzhledem k tomu, že všechny projekty byly zajímavé a užitečné, jsem byl rád, že se o něj se spolužáky podělili. A nebyl to ledajaký dort, byl od paní Jany Polcarové z Březové, která upekla a věnovala jiný neuvěřitelný dort v podobě velkého českého lva nově zvolenému prezidentovi Petru Pavlovi, když tu byl v únoru na návštěvě.
Tvořivá atmosféra, spolupráce, kreativita, zájem o naše město a život v něm, to všechno mne u těch deváťáků velmi potěšilo. Jestli jsou mladí lidé naše budoucnost, pak nemám strach. Je ale podstatné, aby se k nám do regionu po vystudování škol vraceli. Mají to tu rádi, to bylo vidět. A to je dobře.
Přemýšlení o vylepšení města, kde vyrůstají a které znají, může být dalším z pout, které je tu může udržet. A pokud je „necháme“ my politici – možná se politiky v budoucnu stanou i někteří z těchto mladých lidí – realizovat jejich sny a nápady, bude to přínosné pro nás všechny. Bylo by podle mého dobré, aby si odnesli to, že v regionu kde žijí, je o realizaci jejich snů a o seberealizaci jich samotných zájem.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz 
Vyznamenání pro pilota RAF z Karlovarského kraje
Sudetský Němec členem československé bombardovací perutě RAF? I takové příběhy přinesla II. světová válka, jejíž konec na našem území si vždy v květnu připomínáme. Jeden z příběhů je spjat se sokolovským, tehdy falknovským rodákem. Tady se v roce 1921 narodil Theodor Schwarz. V roce 1943 ve věku pouhých 21 let padl za Československo v Anglii. Jsem přesvědčen, že jeho odvahu, hrdinství a ochotu položit život za zemi, kterou považoval za svůj domov a bojoval proti nacismu, bezpráví a příslušníkům vlastního národa, je třeba ocenit. Navrhl jsem ho proto prezidentu republiky na státní vyznamenání – Medaili Za hrdinství in memoriam.
Theodor Schwarz se narodil 24. prosince 1921 v Sokolově, tehdejším Falknově, německým rodičům Josefu a Anně Schwarzovým. Na „centrálce“, tedy na dnešní 2. základní škole absolvoval školní docházku. Tady mu byla v roce 1998 odhalena pamětní deska. Stihl ještě dva ročníky obchodní školy. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci se jeho rodiče, kteří byli demokratického smýšlení, rozhodli v roce 1938 emigrovat do Velké Británie. Theodorův otec se 8. března 1940 dobrovolně přihlásil do československé zahraniční armády a nastoupil k pozemnímu personálu 312. stíhací perutě RAF do funkce ošetřovatele – zdravotníka. Jeho příklad následoval i jeho syn. Než byl zařazen do služby, byl podroben zkoumání, zda nejde o nacistického špiona. S ohledem na jeho národnost vynaložila na jeho prověření Britská zpravodajská služba mnohem vyšší prostředky než u jiných letců. T. Schwarz přes mnohé těžkosti, např. mluvil pouze německy, nastoupil po výcviku a několika povýšení k 311. československé bombardovací peruti RAF. Tady absolvoval 11 operačních letů, celkem nalétal 92 hodin a 3 minuty. U pobřežního velitelství měla peruť především provádět hlídkové lety, ničit hladinová plavidla, ponorky a doprovázet a chránit spojenecké konvoje zásobovacích lodí. Dne 30. srpna 1943, odstartoval Theodor Schwarz s dalšími členy posádky na běžný cvičný let, přičemž krátce po vzletu se jeho letoun bohužel zřítil k zemi. Mladý letec byl pohřben na československém oddělení hřbitova v anglickém Brookwoodu. Rodiče a sestra zůstali po jeho smrti v Anglii a příbuzní, kteří bydleli u nás v pohraničí, byli i přes protesty některých letců, odsunuti.
Theodor Schwarz byl výjimečným hrdinou, jehož krátký, ale velmi silný životní příběh dokazuje, že nelze zobecňovat a že svět zdaleka není černobílý. Přestože se narodil v Sudetech a byl německého původu, rozhodl se proti Německu bojovat. Život položil za Československou republiku, kterou považoval za svůj domov, a za hodnoty svobody a demokracie, které první republika představovala. Je důležité ukazovat, jak liché může být paušalizování, a zdůrazňovat, že za každou historickou událostí stojí konkrétní lidé, jejich rodiny a jedinečné životní příběhy. Děkuji historikům a badatelům, že takové příběhy odhalují. V Karlovarském kraji je více podobných osudů.
Proto jsem se rozhodl navrhnout Theodora Schwarze prezidentu republiky na udělení vyznamenání a zkusit získat tomuto návrhu širší podporu. Podařilo se mi zajistit podporu Zastupitelstva města Sokolova a Zastupitelstva Karlovarského kraje. Připojilo se také několik senátorů, které tento silný příběh, se kterým jsem je seznámil, zaujal a také další občané a zastupitelé. Připojil se dopisem také hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek. Moc bych si přál, aby prezident vybral z letošního velkého množství návrhů i Theodora Schwarze. Ve spolupráci s britskou ambasádou se nám navíc nakonec podařilo dohledat i pozůstalé, neteř a synovce, kteří v Británii žijí a kteří by si v případě udělení toto vyznamenání převzali.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Když je nejhůř, zatáhněte Záchrannou brzdu
Ceny potravin stoupají, inflace je na velmi vysokých a nebývalých číslech. Klesá životní úroveň lidí, nejohroženější skupiny obyvatel jako matky samoživitelky, rodiny starající se o postižené nebo osamělí senioři mají mnohdy problémy s uhrazením svých životních potřeb. Evropou otřásá ruská agrese na Ukrajině a s ní spojená uprchlická a energetická krize, jsme po dvouletém boji se světovou pandemií covidu, která vážně narušila dodávky různého zboží a také léků po celém světě, s čímž se dodnes potýkáme. Zkrátka dobrých zpráv je nyní pomálu a současná situace klade velké nároky nejenom na naše peněženky, ale také na naši psychiku.
Toho se snaží někteří lidé a rádoby politici zneužít a v této době, která je sama o sobě těžká a v mnoha směrech náročná, ještě straší. Jako by toho už tak nebylo dost. Podle některých takových internetových „odborníků“ a jejich předpovědí z léta a podzimu, už měl být letos v zimě například litr benzínu za 150 korun, měli jsme bez ruského plynu umrzat, měl být úplný kolaps a zastavení českého průmyslu, obrovská bída a tak podobně. Zkrátka naprostá katastrofa. I když to nyní není nijak růžové a zalité sluncem, situace není ani zdaleka tak katastrofální. Benzín a nafta se prodávají za předválečné ceny, bez ruského plynu se Česká republika, jak je vidět, obejde (naše závislost na ruském plynu klesla z 99 % na 2,2 %), plynové zásobníky jsou nejnaplněnější za posledních několik let, cena plynu a elektrické energie navíc v současnosti klesá. Inflace je ale stále celosvětově na vysokých úrovních, i když začíná také pomalu klesat.
Pro všechny obyvatele Karlovarského kraje, kteří současnou těžkou dobu finančně nezvládají a dostávají se se svými příjmy do existenčních potíží, je připravena Záchranná brzda. Pokud někoho takového v těžké situaci znáte, dejte jim vědět, informace z tohoto článku jim mohou být užitečné a mohou pomoci. Co Záchranná brzda Karlovarského kraje vlastně je? Řada lidí z ohrožených skupin může mít problémy s uhrazením svých životních potřeb. Často nevědí, kam se obrátit, zda mají na nějakou podporu nárok nebo se stydí na úřad pro pomoc jít. Na vybraných obcích lidem poradí, pomohou s vyplněním formulářů o podporu. Pokud ani tak nebude pomoc stačit a hrozila by například ztráta bydlení, je jim Karlovarský kraj připraven poskytnout finanční dar. Celkem na to má v rozpočtu připraveno 10 milionů korun. A když bude potřeba a tyto peníze se vyčerpají, přidá další.
Pro obyvatele Stříbrné je to číslo 352 370 491 nebo 352 370 456, kam se můžete s důvěrou obrátit.
Doba není jednoduchá a jenom soudržností, důvěrou a vzájemnou pomocí ji můžeme přečkat. A nenechme se strašit. Jak je zřejmé, ani zdaleka není situace taková, jak ji často popisují anonymní řetězové maily nebo „internetoví odborníci“ bez odpovědnosti za svá slova. Držme se a zvládneme to.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Celková úroveň základních škol v regionu není dobrá. Co s tím?
Vzdělání je nesmírně důležité. Zní to jako otřepaná fráze, ale pořád to platí, čím dál více. Aby byl člověk v životě úspěšný a spokojený, aby si mohl najít práci, ve které se bude cítit užitečný a která mu přinese dostatek peněz, aby byly objeveny a rozvinuty jeho schopnosti, je třeba kvalitní vzdělání. To má navíc vliv nejen na život samotného člověka, ale i na to, jakou ekonomickou úroveň bude mít region a země, ve které žije. A naprostým základem jsou, jak název napovídá, základní školy a úroveň základního školství.
Míra vzdělanosti v České republice stále stoupá, oproti jiným zemím EU a světa však dlouhodobě zaostáváme. To ukazují zejména mezinárodní srovnávací testy. Náš kraj je na tom navíc špatně i ve srovnání se zbytkem republiky. Ne že by tu nebyly dobré základní školy, ale těch horších je více a celková průměrná úroveň je nízká. V Karlovarském a Ústeckém kraji také nejčastěji žáci školu opouštějí předčasně, tedy dříve, než dokončí základní vzdělání. Případně místo dalšího vzdělávání míří ze základní školy rovnou na úřady práce. Rodiny často nemají žádnou motivaci k tomu, aby děti do dalších škol posílaly. Raději pro ně najdou práci v místních montovnách a tím získají rychleji finanční prostředky. Příčin je celá řada.
Zajímavé informace o úrovni základního vzdělání v regionech nabízí mapa vzdělávání, kterou najdete na internetu na webových stránkách mapavzdelavani.cz. Ta názorně ukazuje, jak spolu souvisí sociální situace, exekuce, problémy s bydlením atd. a úroveň základního vzdělání. Souvisí, a velmi výrazně.
Většina z nás si bohužel myslí, že vzdělání není téma. Že není potřeba nic měnit a zlepšovat. Podle průzkumů se zhruba 75 % české populace domnívá, že je školství v pořádku. Často to také není téma pro leckteré politiky, kteří se ve větší míře a viditelně starají o skupiny obyvatel, které jim přinesou okamžité politické body a hlasy. Změny, které se ve školském systému provedou, se totiž reálně projeví až za mnoho let. Za mnohem delší časové období, než je funkční období politika. Jde však o nesmírně důležité téma, které republiku časem dožene. Jde o budoucnost. Bez vzdělaných lidí není možné v konkurenci ostatních zemí a regionů uspět, není možné s nimi držet krok.
Je dobře, že si vážnost situace na ministerstvech uvědomují a že se konečně začíná něco dít. A to i u nás. Ministr školství loni po ustavení vlády navštívil právě náš kraj jako úplně první z regionů a ve spolupráci s úřadem tu jako v prvním kraji v republice rozjíždí tzv. Střední článek podpory. Ten by měl pomoci ředitelům základních škol. V menší míře se už testoval na Svitavsku a Semilsku, kde přinesl znatelné úspěchy.
Náš kraj také trpí nedostatkem speciálních pedagogů a školních psychologů. Ve srovnání s jinými kraji tu je více dětí s problémy, které si nesou z rodin, což se pak projevuje na jejich výsledcích ve škole. To vyplývá z celkové horší ekonomické situace regionu. Na nedobrou úroveň školství má vliv i skutečnost, že více než polovina hodin na druhém stupni základních škol je vyučována kantory, kteří na dané předměty nemají aprobaci. Karlovarský kraj se pomocí pobídek snaží nalákat mladé absolventy, aby se po škole usadili právě u nás. Do tohoto procesu se chci osobně zapojit aktivněji. Bez lidí to zkrátka nepůjde. Odliv mladých, vysokoškolsky vzdělaných lidí z regionu se odráží nejen v oblasti základního školství, ale i v dalších oblastech. Vzdělání je prostě naprostý základ, jak jsem psal už na začátku.
Problémy jsou tedy pojmenované a je dobře, že se reálně začínají řešit. Změny jsou nesmírně potřebné. Jsem přesvědčen, že jsme na začátku pozitivního vývoje a že veškeré úsilí, které nyní do oblasti vzdělávání vložíme, se nám jako společnosti mnohonásobně vrátí.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Nepodceňujme se
Máme v Čechách, a v našem kraji obzvlášť, poměrně rozšířený velký sklon se podceňovat. Sami sebe, náš region, vnímání místa, kde žijeme. Míváme někdy pocit, že není na co být hrdý, není čím se chlubit, mnozí z nás považují Karlovarský kraj za místo, odkud je nejlepší zmizet, často je toto doporučováno i mladým. Chcípl tu pes, není tu nic hezkého, není tu práce, odejdi, dokud můžeš někam jinam. A není to pravda.
Ano, náš kraj má mnoho problémů, ale sousedova tráva není vždycky zelenější. I tady je mnoho šikovných lidí, kteří posouvají náš region vpřed a i náš kraj je jinde pro to, jak funguje, oceňován. Jenom se o tom možná málo ví, mnoho lidí častěji nadává a kritizuje naprosto vše. Vlastní podceňování je takový náš tradiční národní „sport“, kterému část lidí věnuje poměrně hodně úsilí a energie, který má ale jenom ten jediný efekt, že se lidé cítí hůř a na reálnou situaci v regionu to nemá pražádný vliv. Přitom v kraji je a děje se tolik zajímavého, na co můžeme být právem hrdi a co nám ti odjinud závidí. V kraji také klíčí mnoho zajímavých aktivit a projektů, kdy lidé společně realizují své představy, jak zlepšit místo, kde žijeme. Ale je tady prostě taková atmosféra. Je v nás samotných. A pro ni možná ani nechceme vidět, jak dobří v mnoha směrech jsme. Pojďme se přestat podceňovat a zkusme to změnit.
Podobné podceňování, i když možná v menší míře, panuje v celé České republice. A taky směrem k sousedům a zejména našemu členství v EU. Přitom poslední půlrok českého předsednictví EU ukázal, jak platným a důležitým hráčem dokáže Česká republika být i na evropské úrovni. Ačkoli mnozí účelově tvrdí, že to byl neúspěch ČR a utvrzují nás tomto v našem národním podceňování, opak je pravdou. Politici, představitelé a komentátoři z ostatních evropských států označovali toto české předsednictví v superlativech. Děkuje se po předsednictví vždy, ale hodnocení ČR bylo tentokrát velmi výrazně nad rámec obvyklé slušnosti. České předsednictví bylo velmi dělné a povedlo se obrovským nasazením diplomatů a ministrů dohodnout v mnoha případech i to, co se jevilo předtím jako nevyjednatelné.
Co se české vládě za půlrok evropského předsednictví povedlo? V souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině dojednat celoevropské dohody o energetické bezpečnosti a úsporách a také dohodu o společných nákupech plynu, tvorby zásob a zastropování jeho ceny. Zvládnutí uprchlické krize z Ukrajiny a společná evropská podpora této válkou napadené země. Také jsme přivedli Chorvatsko do Schengenu a vyjednali spolupráci v boji proti nelegální migraci. Bylo toho mnoho a pozitivní dopady některých evropských dohod mají velký vliv na české občany, zejména na uklidnění situace na trhu energiemi v současné nelehké době.
Během této doby se ukázalo, že dokážeme přijmout odpovědnost, aktivně řešit problémy a být respektovaným a důvěryhodným partnerem – a přitom nezapomínat na naše národní zájmy a hájit je. Mám z toho radost a můžeme být na naši zemi společně hrdí.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Vše dobré do nového roku 2023
Poslední roky jsou nevyzpytatelné a nepředvídatelné. Postavily před nás nečekané a mnohdy smutné události, jejichž důsledky dopadají v nějaké míře do životů každého z nás. Hledíme často do budoucnosti s obavami, mnozí propadají úzkostem, roste i nespokojenost a někdy i zloba mezi lidmi. Doba je nejistá a byly narušeny věci, o kterých jsme si mysleli, že jsou jisté nebo neměnné, staly se věci, které jsme si donedávna neuměli představit nebo které jsme znali jenom z filmů a vyprávění našich rodičů nebo prarodičů. V Evropě, nedaleko od nás, je válka, ve které jedna země útočí na druhou a nárokuje si její území. A tato válka přišla po dvou nelehkých letech, které ovlivnil tzv. čínský virus a potýkali jsme se se ztrátami blízkých, s odloučením, zavřenými hranicemi a přeplněnými nemocnicemi.
Doba je nelehká a těžko předvídat, co přinese následující rok. To neví nikdo. Ale vím, co bych si přál a co bych velmi rád popřál i vám.
Přeji nám, aby skončila válka a Rus nejlépe někdy do konce března odtáhl zpátky domů, do Ruska. Ukrajina aby zůstala v mezinárodně uznávaných hranicích a lidé, kteří před ruskou agresí uprchli, aby se mohli vrátit do svých domovů. S koncem války by se uklidnily i energetické trhy a ceny energií, aby se elektřina a plyn prodávala za ceny blízké těm dřívějším, tak jako se vrátily skoro k normálu ceny nafty a benzínu. Aby se celosvětová inflace zklidnila a dostala se do obvyklých úrovní.
Přeji nám, abychom si zvolili prezidenta, který se bude snažit naši rozpolcenou společnost skutečně spojit (a nebude o tom jen před volbami mluvit). Potřebujeme to. Potřebujeme jako společnost svorník, ne někoho, kdo vnáší mezi nás zlobu a nenávist jedné části společnosti k druhé. Obzvlášť v této těžké době. Přeji nám a této zemi prezidenta, který nebude lhát a vymýšlet si, nebude rozeštvávat a škodit, bude klidným, vlídným, důstojným a respektovaným reprezentantem naší krásné země v Evropě i ve světě.
Přeji nám, aby naše země prosperovala a stala se ekonomicky silnější. Aby byl využitý potenciál, který máme, to je možné jenom ve svobodné společnosti. Aby stát nekladl překážky a abychom se postupně stali ne montovnou, ale mozkovnou. Aby nápady našich šikovných lidí našly uplatnění – Češi byli vždycky pověstní v tom, jak si uměli poradit a věci vyřešit.
Přál bych nám ale především, abychom měli co nejlepší vztahy v rodině a s blízkými. Abychom si vzájemně co nejvíc naslouchali a respektovali se. Abychom drželi pohromadě, jak v rodinách, tak i větších komunitách. Společně se totiž daleko lépe zvládají těžké doby. Pokud máme kolem sebe dost lidí, se kterými se můžeme o naše starosti ale i radosti podělit, dá se lépe zvládnout všechno. Vztahy až na výjimky nevznikají samy od sebe, musí se o ně pečovat.
Přeji Vám do nadcházejícího roku vše dobré, hodně štěstí a spokojenosti, hodně trpělivosti a laskavosti. A jak říkával můj táta, „hlavně pevné zdraví, to ostatní je pak už sranda“.
Šťastný nový rok 2023
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Je třeba držet při sobě
Rok utekl jako voda a blíží se opět Vánoce. Byl to poměrně divoký a v mnoha směrech zvláštní rok. Bylo v něm mnoho obav, pocitu ohrožení a napětí mezi lidmi. Mnoho emocí, ať už těch záporných, tak také kladných. Je advent a letos bude mít po dvou letech covidových opatření opět zdá se, tradiční průběh. A i přesto, že je v Evropě válka, bude mít alespoň adventní čas z vnějšího pohledu náznak normálnosti. Potřebujeme to.
Když jde, jak se říká „tlusté do tenkého“, je třeba držet při sobě. Víc, než kdy jindy. A jsem moc rád, že i v této, pro mnoho lidí složité a těžké době, nám to jde. Jsme tak všichni jako společnost silnější. I přes současné zvyšování cen si umíme vzájemně pomoci, lidé v současné době do sbírek potřebným dávají leckdy více než loni. Jedním ze zážitků z tohoto soudku pro mne byla letošní podzimní sbírka potravin, která se odehrála v listopadu. V Karlovarském kraji se vybralo více než v letech minulých. V adventním čase probíhá mnoho podobných sbírek, a pokud můžete, přispějte.
Asi každého z nás v posledních letech vzhledem k událostem, které se udály nebo dějí v dnešním globalizovaném světě, přepadly obavy a nepříjemné pocity. Pocit vlastního ohrožení, pocit ohrožení našich blízkých. Je to logické vzhledem k tomu, že po několika letech všeobecného dostatku, růstu a pocitu bezpečí přišly dva roky s covidem, kdy se zavíraly hranice, byly lockdowny a v přeplněných nemocnicích umíralo mnoho lidí, často našich blízkých nebo sousedů. A když už jsme měli pocit, že jsme z toho venku, přišla válka v Evropě. A ta má kromě jiného vždy také mnoho ekonomických dopadů. Naši prarodiče by jistě mohli vyprávět třeba o období protektorátu.
Jakoby v posledních letech probíhala nějaká zkouška, jak jako komunita držíme pohromadě, jak jsme odolní a připravení na to, co může přijít. Jak se zachováme a jak budeme snášet různé nesnáze a hrozby. Jak se k tomu jako lidé postavíme. Co v nás je. Jestli v nás zvítězí touha po vlastním pohodlí a prospěchu, jestli jsme připravení část svého pohodlí a bohatství obětovat v období, které je pro mnohé z nás mnohem těžší než pro nás samotné. Jak jsme silní a jak se dokážeme těmto výzvám postavit.
Potřebujeme si odpočinout od všudypřítomných šarvátek, zastavit se, soustředit se na věci, které jsou vzdálenější od dennodenních starostí a které jsou podstatnější než jeden rok, kdy možná trochu zchudneme nebo ušetříme méně než loni. Využijme čas adventu a vánočních svátků k tomu, abychom prožili příjemný a klidný čas hlavně s našimi blízkými, s rodinou, s lidmi, které máme rádi. Užijme si to, ne každý má tuto možnost. A mysleme také na to, že množství a cena dárků pod stromečkem nejsou na Vánocích tím nejdůležitějším.
Přeji vám v těchto časech, které jsou pro mnohé z nás velmi těžké, krásné a klidné prožití letošních svátků.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Druhá šance zbavit se dluhů
Náš kraj stále trápí vysoký počet dlužníků v exekuci. Zatímco celkově v ČR počet exekucí klesá, tady u nás, a nejhůře je na tom Sokolovsko, počet dlužníků meziročně stoupl. A to se ještě neprojevila současná krize. Týká se to přibližně 11% lidí v Karlovarském kraji, to znamená více než každý desátý. Velmi pravděpodobně i vy máte mezi známými někoho v exekuci, ale nemusíte o tom ani vědět. S takovými věcmi se obvykle lidé nechlubí. A třeba jim informace z tohoto článku mohou pomoci. Být v exekuci není žádný med a exekuce dopadají mnohdy i na celé rodiny a děti.
Léto končí, ale začíná už podruhé tzv. Milostivé léto. Akce s názvem Milostivé léto je příležitost, jak se od 1. září do 30. listopadu 2022 jednodušeji a levněji zbavit exekucí a mnohdy starých dluhů u veřejných institucí – dlužník zaplatí pouze to, co skutečně dluží (bez úroků a tzv. příslušenství, které někdy za mnoho let mnohonásobně přesáhly i samotnou výši dluhu) a paušální poplatek do dvou tisíc korun.
Považuji za potřebné a dobré, aby o této akci dozvědělo co nejvíce lidí. V tom minulém Milostivém létě na přelomu roku, se úplně zbavilo svých exekucí nejméně 15 000 lidí. Celkově bylo do současné doby zastaveno cca 40 tisíc exekucí. A nebyl to úspěch pouze jednostranný. Věřitelům se dostalo přes 500 milionů korun, které z dlužníků těžko dostávali a možná by je od nich neviděli nikdy.
Co tedy to letošní Milostivé léto přesně znamená? Stejně jako na přelomu loňského a letošního roku mohou lidé, kteří mají exekuci (zahájenou před 28. 10. 2021) u veřejných institucí, např. u zdravotní pojišťovny, obce, nemocnice, technických služeb, ČEZ, dopravního podniku nebo dlužili poplatky za televizi, rozhlas apod., zaplatit jistinu (dlužnou částku bez úroků) a 1 815 Kč na náhradu nákladů exekutora. Tzv. příslušenství – úroky a další náklady jim budou odpuštěny.
Která exekuce konkrétně spadá do Milostivého léta lze ověřit na stránkách https://milostiveleto.cz. Jsou tu také zodpovězeny nečastější otázky, např. jak zjistíte jméno exekutora apod. Podrobnější poradenství je poskytováno na dluhové lince 770 600 800 (Po-Pá od 9 do 17 h) nebo na emailu na jakprezitdluhy@clovekvtisni.cz .
Od loňského roku se také podařil nastavit lépe proces komunikace s exekutory, kdy jim byla stanovena lhůta k tomu, aby reagovali na požadavky dlužníků. Pokud ji nedodrží, dlužníkovi bude Milostivé léto prodlouženo.
Šance na nový začátek tu je, pokud se netýká vás samotných, řekněte o ní dalším lidem, brzké opakovaní se nyní opravdu nechystá. Celá akce je časově omezená na tři měsíce, je třeba se přihlásit do 30. listopadu 2022.
A přeji vám krásný zbytek také toho babího léta, osobně mám září a říjen z celého roku asi nejraději.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Pozvánka k návštěvě Valdštejnské zahrady a Senátu
Nastalo léto, čas dovolených a výletů. Jestli při svých cestách zavítáte do Prahy a budete se procházet po Malé Straně, určitě se zajděte podívat do Valdštejnské zahrady, která je součástí Valdštejnského paláce, sídla Senátu Parlamentu ČR. Zahrada i historické prostory paláce rozhodně stojí za to.
Ranně barokní Valdštejnská zahrada ze 17. století je na jaře a v létě skutečně moc krásná. Svojí rozlohou více než 14 tisíc metrů čtverečních je navíc druhou největší zahradou v centru Prahy, větší jsou už jen zahrady Pražského hradu.
V zahradě najdete mnoho objektů a zákoutí, které stojí za pozornost. Hlavní dominantou Valdštejnské zahrady je sala terrena. Tato monumentální otevřená stavba neměla v době svého vzniku v palácových zahradách obdoby. Původně sloužila hlavně k pozorování Valdštejnské zahrady a byla vnímána spíše jako prostor, kterým pokračují obytné místnosti paláce, než jako zahradní prvek. Umělou jeskyni, v níž nechybí ani oválná kamenná nádrž na vodu, využívali obyvatelé paláce v horkých dnech jako chladný úkryt. Vstup do jeskyně je na severní straně saly terreny, na jižní straně vedou dveře do retirády, tedy odpočinkového pokoje.
Valdštejnská zahrada je architektonicky a umělecky hodnotným prostorem, jehož jedinečnou atmosféru dotváří zdejší bohatá a rozmanitá flóra a fauna. K největší chloubě patří kromě výrů a exotických ptáků ve voliérách pávi korunkatí a bílí, kteří chodí volně po zahradě. Chovají se zde od roku 2000 a takřka každé jaro vyvádějí mladé. Taky tady jsou kapitální kapři.
Valdštejnskou zahradu můžete navštívit každý den až do října. Ve všední dny je otevřena od 7 do 19 hodin, o víkendech a státních svátcích od 9 do 19 hodin. Důležité je také zmínit, že vstup do zahrady je zdarma. A pokud budete chtít, můžete si naplánovat i návštěvu Valdštejnského paláce. Individuální prohlídky ve vybraných prostorách se zde konají pravidelně každou sobotu od 9 do 16 hodin, přičemž poslední vstup je v 15:30. Vstup je zdarma a rezervace není nutná.
Přeji vám krásné léto a mnoho času stráveného s vašimi blízkými.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
A co naši lidé?
Čím dál častěji, a nyní i na billboardech u nás v kraji, se objevují názory, že stát, potažmo vláda, nedělá nic pro naše lidi, nepomáhá našim lidem a tak podobně. Náš kraj, z něj pak okres Sokolov, patří v mnoha ohledech mezi ekonomicky nejméně výkonné oblasti v rámci ČR, mezi oblasti s nejnižšími průměrnými mzdami. Současné zvyšování cen tak dopadá na obyvatele našeho regionu o to silněji. Nízké mzdy v regionu mají své příčiny a jsou následkem dlouhodobého nepříznivého trendu, ale o tom někdy příště.
Současná drahota má jeden hlavní společný důvod. Je jím ruská agrese na Ukrajině. Protože Ruská federace patří mezi velké dodavatele ropy a plynu, tato válka a nejistota se na ceně těchto důležitých strategických komodit odráží. Samozřejmě jdou výrazně nahoru, což má vliv na všechno ostatní. Zvýšené ceny pohonných hmot a elektřiny, která na ceně plynu závisí, se odráží ve veškerém zboží. Dalším důvodem jsou také dobíhající inflační vlivy vzniklé covidovou krizí.
Nicméně na otázku, co naši lidé, je možné odpovědět tím, že si vydělíme výdaje státního rozpočtu počtem dní v roce. A vyjde nám, že naši lidé, občané ČR, dostávají 5,2 mld korun denně. Na důchody, na platy učitelů a policistů, na podporu nejpotřebnějším, samoživitelkám, a tak dále. To je nesrovnatelně více, než je objem peněz spojených s potřebnou pomocí válečným uprchlíkům. Prosím, mějme toto na paměti.
Na současnou, pro ČR a náš kraj velmi těžkou situaci, se lze dívat z více pohledů. Ceny stoupají, média jsou plná negativních a skličujících zpráv, mnoha lidem klesá životní úroveň, je období velké nejistoty. V této situaci je mnohem jednodušší rozdmýchávat nespokojenost, vášně, strašit, vyvolávat závist a negativní emoce. Spoustu věcí, například nesmyslnou chuť agresora dobývat válkou cizí území, což má obrovské ekonomické dopady, však neovlivníme.
Procházíme zkouškou, co všechno jsme schopni zvládnout. Zatím se držíme velmi dobře. O nejpotřebnější občany je postaráno. Současnou situaci můžeme také vnímat jako příležitost. Příležitost se semknout, vzájemně si pomoci, zvládnout to, vážit si toho, že nám nad hlavami nelétají rakety a že se u nás nebojuje. Válka má u nás tuto podobu a je jenom na nás samotných, jak tuto situaci zvládneme. Držme si palce a nenechme se otrávit dalšími pokusy probouzet to negativní v nás. V nouzi je potřeba si pomáhat, ne nadávat.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Ukrajinci pod palbou dezinformátorů
V České republice zuří dezinformační válka. Je součástí ruské agrese a je tvrdá a nelítostná. Je velice pravděpodobné, že se již dotkla každého z nás. Dokonce i toho, kdo nenavštěvuje dezinformační weby, ani nevyužívá sociální sítě. Říkáte si, jak je to možné? Vysvětlení je velice jednoduché. Stačí totiž obyčejná klasická šuskanda, aby se takzvaná zaručená zpráva rozšířila rychlostí blesku a k vám se dostala od člověka, kterého dobře znáte. O to víc je to nebezpečné. A na to také původci falešných zpráv sází a spoléhají.
Nedávno jsem navštívil Mariánské Lázně, jež jsou vzhledem k množství volných a využitelných kapacit hotelů a lázeňských domů jednou z lokalit, kde je koncentrace uprchlíků, zejména žen a dětí, jedna z nejvyšších v senátním obvodu č. 2. Válečných uprchlíků je tam kolem 1200. Situace není v mnoha směrech jednoduchá, ale daří se nacházet pro uprchlíky práci (mají velký zájem, nechtějí být na obtíž) a pro děti je potřeba najít místa ve škole. Válka si nevybírá, utíkají před ní běžní lidé, chudší lidé, ale i lidé bohatí. Je to zkrátka vzorek ukrajinské společnosti, Ukrajina je běžná evropská země.
I ti bohatí se bojí na Ukrajině o život, přijíždějí v luxusních autech (stejná mají i movitější lidé u nás), a mají dostatek prostředků – taky se ubytovávají v hotelích, na které mají a o finanční podporu zpravidla nežádají. Takových „movitějších“ je zhruba do 10%, o to jsou ale víc vidět a možná toto také dráždí některé naše spoluobčany. Způsobuje to leckdy napětí, třenice, a také množství více či méně zkreslených nebo i zcela vymyšlených „senzačních“ historek, které jsou ventilovány i přes sociální sítě. Některé jsou z pouhé neznalosti situace (typicky „rozvoz jídla na ubytovny“), některé vylepšené („rozvoz nákupů (!) na ubytovny“ nebo „nákupy zdarma (!) na ubytovny“), některé zcela vymyšlené („Ukrajinci vůbec neplatí v obchodech, mají vše zdarma (!)“ nebo „budou se vyhazovat lidi z městských bytů a budou ubytovávat Ukrajince!“).
Cíl je zřejmý, hrát na city a na ty nejnižší podtóny v mezilidských vztazích jako je závist. A vnést neklid do společnosti a nenávist k „nevděčným“ Ukrajincům. Zdroje těchto „zaručených“ zpráv jsou často anonymní. Následně pak rozhořčení občané, kteří jim uvěří a pak šíří dál. Buďte k podobným zprávám prosím obezřetní.
Celkové náladě ve společnosti nepomáhá nedobrá finanční situace, inflace a také zdražení energií a pohonných hmot v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajinu. Současnou situaci také využívají a zneužívají někteří politici, z čehož je mi smutno, ale tak to je. A co „naši lidi“? O ty se nikdo nepostará? Zdražování je velmi nepříjemné, velmi stresující. Obzvlášť pro ty méně movité. Na vládní úrovni se usilovně hledají a realizují cesty, jak pomoci nejohroženějším. Je velmi zajímavé, že o „naše lidi“ se nyní nejvíce chtějí starat politici bývalé vlády, kteří současnou nejvyšší inflaci ČR v Evropě spoluzavinili mimo jiné neuváženým loňským rozdáváním státních peněz na všechny strany a rekordně zadlužili státní kasu. A také politici SPD, jejichž předseda byl ještě nedávno velký fanda Putina a nyní maže všechny své oslavné příspěvky na ruského prezidenta ze svého Facebooku. Doba je těžká, populisté se ale chovají jako vždy. Nabízí nereálná, jednoduchá řešení situace, která neexistují, anebo která by nás doběhla za rok…
Nerad bych svůj příspěvek končil pesimisticky. Proto bych rád opět poděkoval všem, kdo mají vůli pomáhat těm, co utíkají před válečným konfliktem na Ukrajině. A takových dobrodinců je kolem nás spousta. Ale i těm, kteří s rozvahou a trpělivostí přistupují k této těžké době. Přeji všem hodně sil do příštích týdnů, nebudou jednoduché.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Zvládneme to
Evropa je ve válce. Je potřeba se semknout a společně té hrůze čelit. A já jsem opět hrdý Čech, hrdý obyvatel našeho regionu. Vlna sounáležitosti a pomoci lidí v našem kraji, která se v těchto pro všechny těžkých časech vzedmula, je obrovská a naplňuje mne nadějí. Zareagovali jsme, jako my Češi reagujeme vždycky, když se dějí podobné katastrofy. Pomocí. V těžkých chvílích je vzájemná pomoc a podaná ruka to nejdůležitější. Navazujeme na ty nejlepší humanistické masarykovské tradice, které byly TGM dány do vínku našeho samostatného svobodného a sebevědomého státu.
Následující dny a měsíce budou těžké. Připravme se na to. Ruská agrese zasahuje nejenom území Ukrajiny, ale přelévá se v různých podobách do celé Evropy. Kromě matek, dětí a seniorů prchajících před válkou, o které je potřeba se postarat, jsou to i ekonomické důsledky ruské agrese. Pocítíme je všichni a nebude to lehké. Ceny pohonných hmot a energií jsou jedním z důsledků války právě proto, že současný agresor, Rusko, je jedním z největších dodavatelů ropy a plynu do Evropy. Celý tento zbytečný a neopodstatněný konflikt, který Putin v zájmu obnovení sféry ruského vlivu rozpoutal, bohužel pocítíme. Civilizovaná Evropa se jednotně brání, snaží se nejenom pomocí Ukrajině, ale i tvrdými ekonomickými sankcemi oslabit agresora. V Rusku se mezitím omezuje svoboda slova, Rusům je bráněno v přístupu k informacím o tom, co se na Ukrajině děje, válka se tam nesmí nazývat válkou, ale „speciální operací“, nesmí se demonstrovat, zatýká se ještě více než v minulých letech a za všechno hrozí mnohaleté tresty odnětí svobody. V Rusku se obnovuje tvrdá totalita.
Česko na současnou situaci reaguje, jak nejlíp může. Kromě pomoci Ukrajině a válečným uprchlíkům se snaží také minimalizovat dopady na české občany. Skokové zvýšení cen energií a benzinu se snaží zmírnit tak, aby naši ekonomiku a občany zasáhly co nejméně, ale dokud bude trvat válka, nebude to jednoduché. Válkou se rozhoupala celá světová ekonomika. Jsme sice oslabení covidovou krizí, ale jsme stabilní stát a máme ty nejlepší předpoklady tuto situaci ustát, zvládnout, postarat se o ty naše občany, na které dopadnou tyto negativní důsledky nejvíce. Ruská agrese celý svět posouvá zpět nejenom myšlenkově, ale i ekonomicky. Buďme jako občané trpěliví, empatičtí, je to teď těžké pro všechny.
V této situaci je obzvlášť nechutné vyvolávat mezi našimi občany rozmíšky, šířit lži. Mezi ně patří i vyvolávání pochybností a nenávisti vůči lidem prchajícím před válkou. Ale i takové věci se bohužel dějí. Jejich cílem je rozbít jednotu a odhodlanost se bránit a pomáhat, zasévat beznaděj a pocit, že nic nemá smysl. To jsou cíle současného nepřítele, to náš odpor oslabuje. Nenechme se podobnými snahami zviklat, řiďme se v boji proti dezinformacím svým rozumem a srdcem.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se snaží pomoci, kteří věnují i svůj volný čas a energii pomoci druhým. Jak při dobrovolnických akcích, sbírkách, organizaci pomoci nebo pouhým vlídným přístupem k lidem kolem sebe. Teď to vše znamená mnohem víc. Jsme ve válce, kterou jsou ohrožovány naprosto základní principy našeho svobodného žití a která nás zaskočila. Držme se a buďme jednotní. Jenom tak se ubráníme a tyto nyní těžké chvíle se ctí zvládneme.
P.S. Tyto řádky jsou psané 15. 3. 2022.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Kvalitní vzdělání je úplný základ
Karlovarský kraj je krajem s mnoha přednostmi, ať jde o přírodu, lázně, památky, potýká se však s mnoha problémy. V žebříčcích z různých oblastí se často střídáme na posledních místech s krajem Ústeckým. Nejinak je tomu i ve vzdělávání. Jsme jediným krajem, kde není veřejná vysoká škola, krajem, kde je nejméně vysokoškolsky vzdělaných lidí a naopak nejvíce těch, kteří mají pouze základní vzdělání nebo předčasně opustili základní školu. Společně s Ústeckým krajem také okupujeme poslední příčky žebříčků výsledků přijímacího řízení na střední školy, máme nedostatek kvalifikovaných učitelů, věková struktura učitelského sboru v kraji také není nejlepší. Problémy o kterých se ví, ale dosud je všichni přehlíželi nebo moc neřešili.
A proto jsem rád, že úplně první cesta nového ministra školství Petra Gazdíka do regionů vedla právě k nám. Nešlo jen o formální návštěvu. Ministr poté, co zavítal do Základní školy praktické a speciální v Ostrově a po prohlídce Střední uměleckoprůmyslové školy keramické a sklářské v Karlových Varech, jednal se zástupci kraje. Zde se všechny nedostatky týkající se základního, středního i vysokého školství probíraly. A došlo i na konkrétní závěry. Jedním z nich byla možnost zapojit náš kraj do pilotního programu tzv. Středního článku řízení, kdy je ředitelům škol nabídnuta pomoc, ať už s administrativní zátěží nebo procesem vzdělávání. Střední článek řízení se již testuje a úspěšně pomáhá na školách ve Svitavách a v Semilech, kde přináší první pozitivní výsledky. Neměla by však vzniknout další instituce. Ředitele škol by měli podporovat např. pracovníci České školní inspekce nebo Národního pedagogického institutu. Karlovarský kraj je svou velikostí pro tento pilotní projekt ideální a rozhodně by mohl našim základním školám, které jsou skutečně základem vzdělávání, s kvalitou výuky pomoct.
Na začátku února pak mé pozvání přijal ředitel odboru řízení regionálního školství Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy Jan Mušuta. S ním, za účasti lidí ze školské praxe a zástupců kraje, jsme hledali praktické možnosti, jak úroveň vzdělávání nejen dětí, ale i ředitelů a učitelů pozvednout. I on přišel se změnami, kterých se dočkáme poměrně brzy. Vytipované školy, které se potýkají s největšími problémy, by měly být podpořeny z Národního plánu obnovy. Finanční prostředky, které z tohoto programu získají, by měly zajistit nejen např. pořízení výpočetní techniky, ale také možnost přijmout psychology, speciální pedagogy apod. Diskutovalo se i o možnostech legislativních změn, např. prodloužení školní docházky.
Školství má jednu, pro některé politiky ne úplně dobrou vlastnost. Jakákoli kvalitativní změna se v něm projeví za poměrně dlouhou dobu, která přesahuje funkční období. S úspěchy změn se tím pádem pak nelze jednoduše chlubit jako třeba u dokončené dálnice. Ale začít se prostě musí, ať už ovoce ve formě třeba lepších výsledků žáků v porovnávacích testech, bude v budoucnu sklízet kdokoli.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Jubileum a výstava díla výrazného umělce z našeho kraje Jiřího Juna
V Karlovarském kraji máme mnoho zajímavých a inspirativních lidí, na které můžeme být právem hrdí. Jedním z nich je výtvarník Jiří Jun, který patří k nejvýraznějším výtvarníkům našeho kraje a který začátkem roku oslavil 80. narozeniny. Galerie umění v Karlových Varech v Becherově vile připravuje u této příležitosti průřezovou výstavu díla tohoto chodovského výtvarníka. Slavnostní vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 24. února 2022 od 17 hodin. Expozice nese název „Neustálé hledání“ a velmi se na ni těším. Budou se vystavovat nejen jeho aktuální díla tvořená specifickou technikou, která mám asi nejraději, ale i období starší včetně toho, kdy se věnoval například kreslenému humoru.
Pan Jiří Jun je kromě svého nadání také velmi milý člověk pevných zásad, se kterým je díky jeho životnímu elánu a pohledu na svět radost mluvit. I proto nezbývá při návštěvách u něho doma a v ateliéru dostatek prostoru na důkladnější prohlídku jeho děl, pokaždé si totiž hodně povídáme, o životě, o politice, vždy mě něčím novým překvapí a hodně se nasmějeme. Těším se, že na výstavě budu mít podstatně více času a klidu na jeho dílo. Každá grafika Jiřího Juna má totiž svůj příběh a energii. Chce to klid a čas nechat je na sebe působit. Takže pokud máte rádi výtvarné umění a chcete si dopřát skvělý umělecký zážitek, tak výstavu perokreseb Jiřího Juna rozhodně doporučuji. Během své umělecké činnosti vystavoval ve 12 zemích, například ve Francii, Itálii, Norsku, Polsku, Německu či USA. Jeho díla jsou mimo jiné ve sbírkách pražského Musea Kampa, pro které je zakoupila paní Meda Mládková.
Pan Jiří Jun se narodil se ve Světlé nad Sázavou a do Chodova, kde žije dodnes, se přistěhoval v roce 1969. Jak sám říká, Chodov mu přirostl k srdci a stal se mu domovem. Po základní škole krátce pracoval jako malíř porcelánu v Okrouhlici, kde se seznámil s malířem Janem Zrzavým, který ho velmi ovlivnil a radil mu jak kreslit. Poté se dostal na střední uměleckoprůmyslovou školu, kde byl jedním z nejlepších studentů. Na vysokou školu se ale kvůli rodinnému původu hlásit nemohl. Odmítl podepsat Antichartu a v roce 1989 se aktivně zapojoval do dění v Karlových Varech a angažoval se v Občanském fóru. V letech 1969 až 2000 pracoval jako výtvarník Sokolovské uhelné.
Panu Jiřímu Junovi moc přeji, aby stále nacházel dostatek inspirace pro svoji tvorbu a také dostatek sil pro vše, co má rád. Přeji mu pevné zdraví a dobrou náladu. Zkrátka vše nejlepší do dalších let!
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Trochu netradiční přání do nového roku
Je za námi další rok, na který ne každý bude v dobrém vzpomínat. Doba covidová výrazně zasáhla do našich životů a citelně ovlivnila mezilidské vztahy. Ztížila a v některých případech dokonce zcela znemožnila setkávání. Lidé k sobě mají dál, a třebaže máme techniku, která nám umí zprostředkovat kontakt, osobní setkání to nahradit nedokáže. Bohužel rok 2021 nebyl jen o odloučení, nemoci, ztrátě blízkých nebo ekonomických problémech. V uplynulém roce totiž pokračovalo další štěpení už tak rozdělené společnosti. Vedle příkopů, které mezi sebou lidé vykopali například kvůli opačným názorům na politiku nebo na řešení migrační krize, postupem času dozrálo další jablko sváru, a to postoj k očkování. Lidé se do sebe tvrdě pouštějí kvůli nošení a nenošení roušek, teď také pro opačný názor na vakcinaci. Říkám si, kam až tohle může vést? Je naše společnost opravdu tak citlivá, že jakýkoli názorový střet z nás pokaždé udělá nesmiřitelné protivníky? Měli bychom se snažit o svých názorech diskutovat. Myslím tím debatu, kdy člověk nejprve poslouchá, co říká ten druhý a teprve pak reaguje. Zároveň respektuje opačný názor.
Taková disciplína se však ze společnosti vytrácí. Místo vzájemného dialogu na sebe lidé útočí, všelijak se očerňují, nálepkují a přitom používají zákeřnost zvanou dezinformace. Někde si přečetli nějakou mylnou informaci, kterou pak bez dalšího ověření pouštějí dál do světa. Ano, to se může stát, že člověk naletí na nějakou fámu. Každý máme právo na omyl. Mnohem horší však je, když dotyčný ví, že se jedná o falešnou zprávu a ostatní klame záměrně.
Proč o tom všem píšu? Protože bych si moc přál, aby ten nový rok byl lepší a abychom do něj nevstoupili špatnou nohou. Když jsem psal o rozdělené společnosti, tak jsem v duchu myslel na to, jaké by to bylo, pokud by ubylo rozepří a názorových válek. Osobně si třeba myslím, že žádná nevraživost mezi generacemi tady není, třebaže se nám to někteří politici snažili namluvit. Mladí se staršími umí vycházet a respektují se. Stejně tak vedle sebe dokáží žít a pracovat očkovaní i ti, co vakcínu odmítají. Je to vždy o lidech, jak se k rozdílům kolem sebe postaví. Naše společnost je rozmanitá, stejně jako naše názory na svět.
Mé přání do nového roku je poněkud odlišné od těch předchozích. Co zůstává, je, že všem přeji štěstí, lásku, radost a pevné zdraví.
Doufejme, že rok 2022 bude lepší.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Senátoři navštívili Karlovarský kraj
Osm senátorů ze senátního Podvýboru pro regiony v transformaci bylo začátkem listopadu na Sokolovsku. Po návštěvě Ústeckého kraje v červnu jsem měl tu čest pozvat své kolegy do našeho kraje. Je dobré vidět situaci v regionech zblízka.
Náš podvýbor se necelý rok komplexně zabývá situací v uhelných regionech, a to z mnoha různých pohledů. Kromě transformace ekonomiky mezi ně patří i problematika sociálního vyloučení a vším, co s tím souvisí. Patří sem například obchod s chudobou, bezpečnostní problémy, problémy zaměstnatelnosti a další.
Svůj výjezd jsme započali v Hřebenech, malé obci kousek od Sokolova. Málokdo asi ví, že zde funguje velmi úspěšný sociální podnik. Je téměř neuvěřitelné, co se tu daří dělat. Z původně těžko zaměstnatelných, sociálně znevýhodněných lidí s mnoha problémy, se tu podařilo udělat mistry a vznikla stavební huť – jak praví wikipedie „středověká stavební a umělecká organizace, určená k realizaci konkrétní stavby, například gotické katedrály“. Ta dnes v průměru zaměstnává 12 lidí. Ti nejen zachraňují a doslova ze sutin dobývají a rekonstruují hrad, ale mají další zakázky po celé republice. Umění stabilizace staveb, navíc na velmi špatně dostupných místech, použití původních technologií a materiálů, výsledky jejich práce oceňují památkáři. Na těchto pracantech, se kterými jsme se potkali a mohli s nimi krátce pohovořit, bylo znát, že je práce baví a jsou na ni také náležitě pyšní. A opravdu mají být na co.
Spolek Hartenberg začal zaměstnávat při opravě hradu sociálně slabší občany v roce 2009. Předluženost, velké množství exekucí, nestabilní bydlení, nízká vzdělanost, nemožnost dopravit se do práce i různé závislosti. S tím vším se tu u svých zaměstnanců potýkali a stále potýkají. Není to jednoduché, ale evidentně to jde a hlavně tato sociální práce přináší výsledky. K tomuto tématu byla v bývalé škole v Hřebenech na úvod připravena prezentace paní Radky Vepřkové z odboru pro sociální začleňování Ministerstva pro místní rozvoj, ve které zaznělo mnoho velmi zajímavých a někdy překvapivých informací. Často se například říká, že nikdo z obyvatel vyloučených lokalit nepracuje, ale dvě třetiny práceschopných lidí z těchto míst chodí do práce. Kromě alarmujících údajů, například ohledně exekucí, zazněly také příklady dobré praxe z celé ČR. Ty by se daly využít i v našem kraji.
Další prezentace se již týkala samotného sociálního podniku a hradu Hartenberg. Do opravy této památky, která je tu již 800 let, přestože byla několikrát úmyslně vypálena a téměř úplně zdevastována, vložil své srdce především hradní pán, Bedřich Loos, jehož pravou rukou je paní Martina Vavřínová. S tou se můžete v létě potkat, jako s průvodkyní po hradu.
Hartenberg určitě stojí za návštěvu z mnoha důvodů. A to nejen na konci listopadu, kdy tu probíhá známá Mikulášská jízda. Na webových stránkách hradu (www.hartenberg.cz) najdete mnoho velmi zajímavých informací, příběh tohoto místa je opravdu poutavý.
Se senátory jsme pokračovali na Statek Bernard, kde nám zástupci společnosti SUAS představili, jak vidí Sokolovsko po odklonu od uhlí. Zajímavé byly i návštěvy vznikajícího unikátního Vývojového centra BMW, porcelánky Rudolf Kämpf v Loučkách. Závěr dne pak proběhl společenský večer v klubu Alfa v Sokolově, který jsem nazval Transformátor. Pozval jsem na něj politiky, zástupce firem, obcí, školství, neziskových organizací atd., tedy ty, kteří mohou budoucnost našeho kraje ovlivnit a kteří tu měli možnost navázat vztahy, vyměnit si zkušenosti a nápady. Inspirativní byl i druhý den výjezdního zasedání v Sasku, kde jsou v mnohém před námi a o následování jejich příkladu bych se rád pokusil i u nás.
Miroslav Balatka, senátor, www.miroslavbalatka.cz
Tři roky v Senátu
Ano, už je to tři roky, slib jsem složil 14. listopadu 2018. Jsem v polovině svého mandátu a myslím, že je čas k bilancování a skládání účtů. Abyste věděli, co „v tom Senátu“ vlastně celou tu dobu dělám. Celkově mohu říct, že to byly velmi zajímavé a leckdy i složité tři roky.
Na úvod by bylo dobré připomenout, že náš Karlovarský kraj nemá v parlamentu celkově příliš velké zastoupení. Máme pět poslanců a tři senátory a obě komory mají dohromady dvě stě osmdesát jedna členů. To opravdu není mnoho a podle toho také někdy vypadal, zejména v poslanecké sněmovně, zájem a vůle se našimi regionálními tématy zaobírat a prosazovat je. To není stěžování, to je konstatování faktu.
Za naše specifická regionální témata považuji například transformaci kraje od fosilního průmyslu – šachta bude končit, a to sebou nese už dnes významné změny. Potom problematiku sociálně vyloučených lokalit, nízký výkon ekonomiky našeho kraje, problematiku exekucí, které jsou v našem kraji koncentrovány více než jinde, také problematiku nízkého zacílení evropských dotací do našeho kraje oproti jiným a další negativní jevy takzvaně strukturálně postižených regionů. Když je malá síla na prosazení našich témat, může pomoci spojení s jinými. A proto jsem přišel loni na podzim s nápadem na ustavení senátního Podvýboru pro regiony v transformaci, který se skládá ze senátorů z regionů s obdobnými problémy, z Ústeckého a Moravskoslezského, a byl zvolen jeho předsedou. Snažíme se společně tlačit na ministerstva a ministry, jednat o nefunkční vládní politice přibližování regionů a podpoře v mnoha oblastech, navrhovat změny zákonů a podobně. Zkrátka tlačit tato naše témata výš a být slyšet. Naráželi jsme zejména u dosluhující vlády na nezájem a pevně věřím, že nyní vhledem k tomu, jak dopadly sněmovní volby, by se mohla situace změnit. Zatím má podvýbor za sebou za necelý rok činnosti 10 schůzí a jedno výjezdní zasedání v Ústeckém kraji, v listopadu jedeme k nám do Karlovarského kraje a do Saska.
A dál už jenom stručný výčet další činnosti. Mojí hlavní prací jako senátora je práce na zákonech. Absolvoval jsem za ty tři roky celkem 45 schůzí pléna Senátu, 54 schůzí výborů, byl jsem autorem nebo spolupředkladatelem několika pozměňovacích návrhů a jednoho senátního návrhu zákona, vzešlého z našeho podvýboru – návrh je v běhu, a pokud vše dobře dopadne, mohl by do kraje přinést přibližně 45 milionů ročně navíc. Dál jsem absolvoval bezpočet návštěv starostů, firmem, úřadů, škol, ministerstev. Pořádám pravidelná setkání starostů mého obvodu, setkání s občany, na které zvu zajímavé osobnosti jako je například generál Pavel, i když do těchto aktivit zasáhla coronavirová krize. Během ní jsem se snažil pomáhat, jak jsem mohl, mimo jiné jsem založil FB skupinu pro pendlery, kteří se potýkali zejména složitou situací na hranicích a nedostatkem informací, tato skupina má více než 17 tisíc členů. Taky jsme spolu s kamarády za STAN Sokolov založili FB skupinu na podporu sokolovských hospod, kterou využívalo zejména v době covidu kolem tisíce členů. A více se mi sem už nevejde.
O své práci se snažím pravidelně informovat, jak těmito pravidelnými sloupky ve zpravodajích, tak také na svých Facebookových stránkách. Pokud by vás něco dalšího zajímalo, měli jste náměty nebo byste se chtěli nějak zapojit do práce pro náš region, neváhejte mne kontaktovat. Budu moc rád.
Miroslav Balatka
senátor
www.miroslavbalatka.cz
Slovo senátora – říjen 2021
„45 milionů pro náš kraj je opět na stole“
Znovu jsem se s 12 dalšími senátory z různých stran a z různých koutů naší republiky, pokusil získat do regionů zasažených povrchovou těžbou peníze, které platí těžaři jako náhrady za vydobytý nerost – hnědé uhlí, kámen, písek, kaolín apod. Tyto peníze zatím plynou z větší části do státního rozpočtu a menší část jich putuje do obcí, na jejichž území těžba probíhá. Předložili jsme v září senátní návrh změny horního zákona.
Stát strukturálně postižené kraje nijak finančně nezvýhodňuje, prostředky se do regionů v nijak výrazné míře nevrací a jdou neznámo kam. Těžba navíc často postihuje nejen obec, kde je lom. Zničené jsou komunikace, po kterých jezdí těžce naložené automobily a ani prach a znečištěný vzduch hranice katastru obce neberou v potaz.
Navrhl jsem tedy s dalšími senátory, aby část peněz určených do státního rozpočtu byla přerozdělena a mířila rovnou do krajů. Nezměnily by se tím ani úhrady od těžebních společností, obce by také o své peníze nepřišly a kraje by mohly za přímo přidělené prostředky pořídit nemálo užitečného.
Nejvíce by se změna týkala hnědouhelných regionů, kde jsou vytěženy největší objemy. Pro náš kraj by to znamenalo přínos zhruba 45 milionů korun ročně a pro Ústecký kraj přibližně 200 milionů korun za rok. Jak jsem psal v úvodu, návrh změny zákona se však nezaměřuje pouze na regiony, kde probíhá povrchová těžba hnědého uhlí, ale i povrchová těžba ostatních nerostů jako je písek a kámen. Takových lomů je v celé ČR více než 900.
Senátem již tato změna drtivou většinou prošla v lednu tohoto roku jako pozměňovací návrh k zákonu předloženému Poslaneckou sněmovnou. Poslanci však následně Senát přehlasovali a poslali tak tuto změnu k ledu. Staronový návrh změny však bude nyní mířit do nové Sněmovny, a tak je naděje, že tentokrát uspěje.
Miroslav Balatka
senátor
www.miroslavbalatka.cz
Slovo senátora – září 2021
„Na setkání se starosty si rád vyslechnu i podněty ze Stříbrné“
Bezpečnost v obcích a odpadové hospodářství. To jsou dvě hlavní témata třetího setkání starostů mého senátního obvodu, které se uskuteční 21. září od 10 hodin v Citicích. Během covidové epidemie nebylo pořádání podobných setkání možné. Proto bych to rád nyní dohnal a opět se pravidelně jednou za půl roku potkával s představiteli našich měst a obcí. Osobní kontakt totiž považuji za nesmírně důležitý. Podle mého názoru ho nemůže nahradit sebelepší online přenos. Také z toho důvodu, že od posledního setkání se starostkami a starosty uběhly téměř dva roky, se na vzájemné popovídání v Citicích velice těším.
Jedním z pozvaných hostů bude plk. Mgr. Petr Macháček, ředitel Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje. S ním budeme hovořit o bezpečnosti v obcích a také o spolupráci s Policií ČR. Pan Ing. Karel Jakobec, uvolněný člen Zastupitelstva Karlovarského kraje pro oblast životního prostředí nám naopak poví o novinkách z oblasti odpadové hospodářství a na řadu se dostanou i další otázky týkající se životního prostředí.
Chybět nebude ani informační blok o mých aktivitách za poslední půlrok v Senátu i v regionu. Pochopitelně budu moc rád, když mě se svými podněty a novinkami z měst a obcí seznámí i samotné starostky a starostové. A pokud se na všechny důležitá témata nedostane v září, vrátíme se k nim při nejbližší příležitosti.
Po oficiálním jednání bych rád všechny účastníky setkání pozval na prohlídku Křížové cesty v Citicích, kterou obec vybudovala v rámci celkové revitalizace místního hřbitova a jeho okolí. I to může být zajímavá inspirace, pokud se některé město nebo vesnička zamýšlí nad tím, jakým způsobem důstojně zvelebit prostory pietních prostranství.
Na podzim chystáme výjezdní zasedání senátorů Podvýboru pro regiony v transformaci do našeho kraje. Letos v červnu jsme takto navštívili Ústecko a Sasko, abychom viděli, jakým způsobem přeměna uhelných regionů reálně probíhá. Snaha o transformaci je vidět na obou stranách hranice. Na straně Saska je však znát podpora v řádech miliard EUR, které sem saská vláda na rozdíl od té české již dlouhodobě posílá. Doufám, že se dočkáme změn a cílené podpory i v našem kraji.
Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz
Slovo senátora – červenec 2021
Chceme chráněnou krajinnou oblast Krušné hory
Máme to tu krásné. Myslím tím přírodu, hory a lesy. Myslím tím Krušné hory, které v sobě skrývají obrovský potenciál stát se turistickým cílem. Moc rád tudy jezdím, ať už na běžkách, kole nebo autem. Rád navštěvuji místa, kde kdysi bývaly obce a dnes zde člověk objeví pouze pár rozesetých domků. Možná to tam také znáte, nádhernou přírodu v okolí Přebuzi – Rolavu, Chaloupky nebo úchvatnou krajinu u Božího Daru. A moc bych chtěl, aby nám a i těm, kteří přijdou po nás, to tu takhle krásné zůstalo. Proto jsem se připojil k petici „Chceme chráněnou krajinnou oblast Krušné hory“. Ochráníme tím přírodu, nebudou tu moct vznikat stavby, které by ji hyzdily, ale zároveň nezlikvidujeme její rozvoj. Režim CHKO totiž není tak přísný jako například u národních parků.
Kdysi opomíjené Krušnohoří se v současné době stává velice atraktivní turistickou destinací i vyhledávaným místem k bydlení. Krušné hory jsou však jedním z mála českých pohoří bez plošné ochrany. A to chceme změnit, zároveň vyzvat ministerstvo životního prostředí a vládu, že by si měly s přípravou a vyhlášením CHKO Krušné hory pospíšit.
Jak se píše v textu petice, Krušnohoří nepotřebuje apartmánové satelity a horské lunaparky. Chceme, aby Krušné hory byly dobrým místem k životu a destinací, kde si lidé užijí divokou přírodu i zdravě se rozvíjející kulturní krajinu. Zkrátka a dobře, Krušné hory máme opravdu rádi a chceme pro ně to nejlepší. Po desetiletích útrap a cílené devastace si Krušnohoří ochranu rozhodně zaslouží.
Stal jsem se jedním z členů petičního výboru, který dále tvoří spisovatel Petr Mikšíček, radní Ústeckého kraje Michal Kučera, krajská zastupitelka Ústeckého kraje Karolína Žákovská, starostka Blatna Iveta Rabasová Houfová a senátor za Chomutovsko Přemysl Rabas.
Online petici do poloviny června podepsalo 3230 lidí. Pokud chcete i vy petici podpořit, máte možnost připojit svůj podpis na internetových stránkách www.chkokrusnehory.cz. Rozhodně to má smysl.
Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz
Slovo senátora – červen 2021
„Šanci vymanit se z dluhové pasti by měl dostat každý“
Zadluženost a velké množství osob v exekuci jsou velkým problémem. Dotýkají se i našeho kraje, a to mnohem výrazněji než jiných regionů. Máme v průměru o 10 % lidí v exekucích více než ve zbytku republiky, v exekuci je zhruba každý pátý (!) obyvatel kraje. Na Sokolovsku jsou dokonce města, kde míra osob v exekuci překračuje 30 %. Počet osob v exekuci může vlivem covidové krize ještě vzrůst.
Dluhy v řádu tisíců korun často vyrostou nejenom vlivem úroků, ale zejména nákladů na soudní a exekuční řízení do závratné výše. A to není dobré ani spravedlivé. Exekuce mají velmi negativní vliv na celou řadu oblastí. A vůbec to není o tom, že by se neměly dluhy vracet. Určitě měly. Na současném nastavení ale vydělávají zejména exekutorské úřady, dlužníci nejsou například nijak motivováni hledat si lepší výdělek a v důsledku toho nejsou spokojeni ani věřitelé. Ti se většinou dočkají vrácení jen minima svých pohledávek nebo vůbec ničeho a ještě zaplatí náklady exekutora. Navíc administrace exekucí je náročná i pro zaměstnavatele lidí v exekucích, proto lidé v exekuci hůře hledají zaměstnání.
Ještě horší jsou pak tzv. „dluhové pasti“. Když člověk do takové pasti upadne, ať už pro nízkou finanční gramotnost nebo v důsledku ztráty zaměstnání, onemocnění apod., není jednoduché se z ní vymanit. Leckdy to ani nelze do konce života, i kdyby vše, co vydělají, dali dlužníci na splacení svých pohledávek. Tito lidé se pohybují v šedé zóně, státu nic nepřinášejí, nevidí cestu ven. Často jsou čistými příjemci sociálních dávek, neplatí žádné daně. Zároveň ztrácejí důvěru v instituce, stát a systém, se svým životem nejsou spokojeni, jsou zklamaní, nechodí k volbám, popřípadě volí extremisty. Také negativně ovlivňují svou rodinu, děti. Cesta ven nevede ani pro věřitele, ti nedostanou nic. Částečnou úlevu přinesl insolvenční zákon, kdy dlužník, který prožije pětiletý „očistec“, ve kterém pod dohledem soudu splatí to, co může, může být za určitých podmínek za tuto snahu od jejich části osvobozen a dojde k oddlužení. Pak jsou, alespoň do jisté míry, spokojeny obě strany. Dlužník i věřitel. Insolvence jsou z hlediska vymožené částky dluhu mnohem úspěšnější než exekuce. I tento zákon je potřeba ještě upravit, mnoho lidí dál zůstává v dluhových pastech. Jeho novely se ovšem dočkáme až po novém obsazení Poslanecké sněmovny.
Do Senátu nyní putuje novela občanského soudního řádu, která se týká i exekucí. Proto jsem se v polovině května sešel s poslancem Markem Výborným, jenž je předsedou Podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení PS PČR a dluhům se dlouhodobě věnuje. Bavili jsme se především o změně tohoto zákona a o tom, jakým způsobem ji v Senátu projednat a jaké případné pozměňovací návrhy by bylo možné navrhnout tak, aby byly současnou Sněmovnou průchozí.
Statisíce lidí a jejich rodin se v současnosti nachází nad propastí existenční nejistoty. Věřitelé nedostávají své pohledávky zpět. Mým cílem je, aby dluhy byly vymáhány rozumně, bez podpory jen jedné zainteresované skupiny, kterou jsou v současné době exekutoři. To pomůže nejen samotnému dlužníkovi, jeho dětem, věřitelům, ale i celé naší společnosti.
Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz
Slovo senátora – květen 2021
„Když jde o záchranu lázeňství, tak všichni táhnou za jeden KRAJ“
Nějakou dobu jsem se rozmýšlel, jestli se mám ve svém příspěvku o lázeňství rozepisovat o tom, jak moc ho postihla koronavirová krize, o kolik hostů a příjmů lázně přišly a jaký to všechno bude mít dopad na náš region. Pak jsem si ale řekl, že se na problém „skomírajícího“ lázeňství podívám z jiného úhlu. Nabízí se totiž několik příležitostí, jak lázně podpořit, znovu nastartovat jejich činnost a dokonce i výrazně transformovat. Jednou z cest je zařazení léčebného lázeňství do připravovaného Národního plánu obnovy, který má být podkladem pro čerpání peněz z fondů Evropské unie. Česká republika z nich získá 172 miliard korun a dále půjčky až do výše asi 405 miliard korun.
Dne 11. března 2021 jsem inicioval odeslání dopisů na ministerstvo pro místní rozvoj, zdravotnictví, průmyslu a obchodu, kde žádáme o zařazení léčebného lázeňství do Národního plánu obnovy. Pod výzvu se podepsali prezident Svazu léčebných lázní ČR Eduard Bláha, předseda Sdružení lázeňských míst ČR Jan Kuchař, ředitelka Institutu lázeňství a balneologie Kristýna Matějů a hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek. Jsem moc rád, že svůj podpis připojili také všichni senátoři a poslankyně za Karlovarský kraj. Mezi nimi nechyběl ani poslanec Petr Třešňák, který také dlouhodobě bojuje za povolení poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče i samoplátcům a rozšíření možnosti lázeňské léčby tak, aby mohla být poskytována a hrazena širší skupině lidí, kteří prodělali onemocnění Covid19.
A to je moc dobře, když se všichni bez ohledu na politickou příslušnost dokážeme spojit a takzvaně táhnout za jeden provaz, protože víme, že tím pomůžeme našemu kraji. Není to ale pouze náš region, kam chceme, aby podpora směřovala. Měla by být určená pro všech 42 lázeňských míst v celé České republice. Tuzemské lázeňství je velice významný segment, ročně poskytne péči cca 400 tisícům klientů a obsluhuje přes 20 tisíc zdravotních lůžek.
Tento svůj příspěvek píši v polovině dubna, tedy v době, kdy bitva o stamiliony pro lázně ještě neskončila. Prozatím nám dorazily pouze dvě odpovědi z ministerstev. Jedna od ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové. Její odpověď byla vstřícná a apel na zařazení lázeňství do Národního plánu obnovy vítala. Přišla však také odpověď od dnes již bývalého ministra zdravotnictví Jana Blatného. Ta už ale byla vstřícná podstatně méně. V dopise mimo jiné zmínil, že se do plánu už nedá moc zasahovat, že jsou prostředky omezené a že jsou mimo jiné na nákup onkologických přístrojů. Ale ani ty si u nás v kraji za tyto evropské peníze nepořídíme. Náš Karlovarský kraj je totiž jediný z celé ČR, který na onkologii a lineární urychlovač evropskou dotaci nedostane. Bohužel.
Jak se ukazuje, je nezbytné o zájmy našeho kraje bojovat. Ano, Karlovarský kraj pořád něco říká, ale pokud bude mlčet, ničeho nedosáhne. A to platí i v případě záchrany lázní, kdy musíme být co nejhlasitější, abychom byli v Praze dobře slyšet!
Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz
Slovo senátora – duben 2021
„Musíme si pomáhat“
Německo nabízí naší zemi pomoc. Bavorsko se Saskem chtějí Česku poskytnout vedle očkování proti nemoci covid-19 také rychlotesty a lůžka pro infikované. To ale není všechno. Němci mezi sebou pořádají sbírky a výtěžky z nich posílají do českého příhraničí na nákup roušek a respirátorů. Rozhodně to není nějaké náhlé gesto nebo ojedinělé vzplanutí solidarity. Česko-německá spolupráce probíhá už léta. Kdo žije v pohraničí, tak to vím moc dobře, jak jsou naše regiony podél hranic provázané. Lidé z Česka nacházejí v Německu pracovní uplatnění, vzájemně funguje turismus, obchod, kulturní a umělecké projekty a v neposlední řadě vznikají stále pevnější pouta mezi městy, spolky i mezi obyčejnými lidmi.
Němci v těchto dnech říkají, srdce Evropy – trojzemí, trpí koronavirem, proto od nás musí dostat mimořádnou podporu. Tohle srdce má tři komory – Bavorsko, Sasko a Česko. Aby mohlo znovu dobře fungovat, chtějí nám naši sousedé pomoci.
Píšu o tom, že naše vztahy s Německem jsou dnes na velice dobré úrovni a měli bychom si toho vážit. Jsme daleko od toho, co se odehrálo 16. března před 82 lety. To se psal rok 1939 a Adolf Hitler vydal výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Naše země byla obsazena německými vojsky. A kam tato rozpínavost nacistů vedla, všichni dobře víme.
Historii si musíme připomínat, musíme ji znát a musíme umět se z ní poučit. Proto je nezbytné udržovat se svými sousedy dobré vztahy. O to se pochopitelně snažíme nejen s Němci, ale i s dalšími státy. A jednou z nezbytných součástí takových partnerství je i umění si pomáhat. Je to nejenom o samotné dovednosti pomoci, ale také o ochotě pomocnou ruku nabídnout.
Němci nám ji podali a my bychom si to měli dobře pamatovat, abychom pak tuto pomoc pohotově oplatili, když se do potíží dostanou oni.
To mě opět přivádí ke známému heslu „musíme si pomáhat“, které za poslední rok nabylo na významu. A pokud doplním německé „wir müssen zusammenhalten“, dostává tohle prohlášení ještě daleko hlubší význam.
Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz
Slovo senátora – březen 2021
„Když jde o kraj, je třeba táhnout za jeden provaz“
Náš kraj je malý, nejmenší ze všech krajů ČR. V celostátním měřítku jsme na samém okraji zájmu. V porovnání s ostatními kraji máme nejméně poslanců – pět. A k tomu tři senátory. To je opravdu slabé obsazení z celkového počtu zákonodárců, kterých v Senátu a ve Sněmovně zasedá 281. Pokud chceme něco pro náš kraj prosadit, například peníze do krajského rozpočtu navíc z poplatků za těžbu, musí nás všech osm táhnout za jeden provaz. A popřípadě se spojit s dalšími kraji, zkrátka shánět podporu kde se dá. Společně.
Přišla skvělá příležitost pro takovou spolupráci, novela tzv. horního zákona. Ten mimo jiné upravuje rozdělení poplatků za těžbu. Tyto poplatky se vybírají od těžebních společností a jenom třetina dnes končí zpět v regionech, kde se těží, zbytek končí kdesi „v Praze“ ve státním rozpočtu. A to si myslím není dobře.
V Senátu předsedám od listopadu loňského roku novému Podvýboru pro regiony v transformaci. Ten je složen ze senátorů z uhelných krajů – kromě Karlovarského také Ústeckého a Moravskoslezského – které mají podobné problémy jako ten náš. Jsem moc rád, že tahle má myšlenka ustavit takový podvýbor v Senátu našla pozitivní odezvu a podvýbor vznikl. A z něho také vzešel návrh na změnu horního zákona, který podal senátor Přemysl Rabas z Ústeckého kraje. Návrh upravoval právě rozdělení peněz z poplatků. Do pokladny Karlovarského kraje by tak mohlo přijít zhruba 45 milionů ročně navíc, Ústeckému kraji pak přibližně 160 milionů ročně. Nově by byly totiž zohledněny i kraje, kde se těží. V Senátu jsme hledali podporu této úpravě a po mnoha jednáních ji našli – pro tento návrh hlasovalo nakonec 62 senátorů ze 74 přítomných, napříč politickým spektrem i napříč kraji v ČR. Souhlasili s tím, že poplatky za těžbu hnědého uhlí mají z větší části končit v regionech, odkud pocházejí a kde se vybírají, jako je to nyní již u černého uhlí, ropy a plynu. Tam končí v regionech celých 75 % vybraných poplatků. Podobně jako u hnědého uhlí senátní návrh upravoval také poplatky za ostatní nerosty, typicky kamenolomy, kaolin a písky. Senátní návrh podpořilo i Zastupitelstvo Karlovarského kraje, pro jeho podporu hlasovala drtivá většina krajských zastupitelů, opozičních i koaličních, napříč stranami.
Sněmovna, kde jsem poté obhajoval tento senátní návrh a která měla v tomto případě poslední slovo, tento návrh zamítla. O to víc mě mrzí, že pro návrh nezvedla ruku ani jedna z poslankyň našeho kraje. Už od počátku jsem čekal, že obhajoba zákona před poslanci nebude žádná procházka růžovým sadem, ale tohle předčilo má očekávání. Jak jsem se na vlastní kůži přesvědčil, ve Sněmovně měla politická trička větší váhu než zájem kraje.
Mrzí mě to, je to škoda. Pokud chceme posunout kraj dál, musíme jednat bez ohledu na to, z jaké je kdo strany a kdo návrh předkládá. Musíme hájit zájmy kraje, ze kterého pocházíme, obzvlášť když jsme tak malí. Jinak budeme pořád na konci většiny žebříčků, jak je tomu doposud. Přál bych si, aby se to změnilo.
Miroslav Balatka, senátor
www.miroslavbalatka.cz